Článek
Letité a vskutku hluboké přátelství Andreje Babiše (71) a Tomia Okamury (53) – to je ironie – dospělo do další fáze. Být pověstnou muškou, asi bychom viděli tento obrázek: Když Andyho přiveze limuzína pozdě večer domů, ministerský předseda ještě chvíli zachová dekorum. Různé předměty kvůli Okamurovi vztekle rozkope až poté, co ho nikdo nevidí.
Tomio prostě jede bomby, jak by řekli mladí. Označení Ursuly von der Leyenové za nepříčetnou osobu samozřejmě nadchlo jeho fanoušky (je jich zhruba oslňujících osm procent), ale v Bruselu se už tolik neujalo. Jasně, Evropská unie potřebuje reformu, jelikož se z ní stal podivný mutant. Pak ovšem taky existuje něco, čemu se říká diplomacie. Okamurovým voličům to možná zní divně, ale některé věci je třeba v určité konstelaci udržet v mysli a další říct trochu jinak než v hospodě.
Až Tomio za nějaký čas osobně vyrazí do Bruselu, šéfka Evropské komise mu samozřejmě podá ruku a bude předstírat, že o jeho agresivitě vůči ní vůbec nic neví. Okamura dokonce dostane na nějaké recepci najíst. Pak ho někdo doprovodí na letiště a Ursula si dá na uklidnění sklenku likéru.
Co si ale počít s tím, když do evropské centrály na společnou akci dostane pozvánku jak Tomio, tak Andy? Asi to dopadne tak, že Babiš pro jistotu přiletí jiným letadlem. Po celou dobu návštěvy si pak od šéfa SPD bude – před zraky ostatních – udržovat distanc nejméně dva stoly nebo aspoň deset talířů s uzeným lososem.