Článek
Stojíte osm nebo i víc hodin za prodejním pultem, v létě v řidičské kabině málem omdlíváte nebo kopete skoro celý den nějaký příkop? Co na tom? Poslanci jsou na tom mnohem hůř. Berou základní plat jenom přes sto tisíc měsíčně a ještě ke všemu mají nepohodlné lavice.
Předchozí řádky jsou samozřejmě ironie. Jedině tímto způsobem si může daňový poplatník zachovat duševní zdraví, pokud si přečte mediální nářek nových poslanců. Těm podle jejich vyjádření vadí nejen tvrdé sezení, ale i délka jednání Sněmovny. Takhle si to nepředstavovali. Když je lákali do politiky, slibovali slušné prachy za nic. Teď se po nich chce skoro nic.
Ještě složitější než poslanecký „plebs“ to mají šéfové. Například místopředseda Sněmovny Jiří Barták popsal, že nemůže během řízení schůze opustit své místo. Co když si potřebuje odskočit? Smůla, během jedenapůlhodinového zápřahu lze tak učinit jedině v případě, že to kolega z vedení vezme za něj.
Známý ekonom Vladimír Pikora zmínil jinou nástrahu. Sněmovní schůze jsou pod bedlivým dohledem kamer, přičemž poslanec prý dostává různé zprávy, že se nemá hrbit či má mít zvednutou hlavu, aby si nějaký rejpal nespletl poslaneckou dřinu s podřimováním.
Autor těchto řádků sice kromě sebe a pár podobně postižených jedinců nezná nikoho, kdo by se dobrovolně díval na přenosy ze Sněmovny, nicméně zanícení občasných diváků je chvályhodné. Dobrá zpráva: Poslanci se za sto litrů měsíčně nechodí do práce vyspat! Ne že by nechtěli, ale brání jim v tom právě ty zatracené lavice.