Článek
Kdybychom neměli Okamuru, museli bychom si ho vymyslet. To si zřejmě říkají v Kyjevě. Kdykoli totiž šéf české Sněmovny vypustí další populistický blábol, Češi se ještě více semknou a osmiprocentnímu Tomiovi – oslnivý výsledek v posledních volbách – dají praktickými činy najevo, že většina občanů této země stále stojí na straně Ukrajiny proti odporné ruské agresi.
Nenávistná rétorika – jakkoli pocházející spíše z populismu a typického politického „vychcánkovství“ než ze skutečných názorů – v Okamurově novoročním projevu znamenala kromě potlesku hrstky dezolátů jediné: Češi pronikavě zvýšili finanční dary na zbraně pro ukrajinskou armádu. Tohle je zpráva taky pro Andreje Babiše: Vaše trestní stíhání je úplná marginálie v porovnání se zločiny putinovského Ruska vůči bezbranným civilistům a měl byste se stydět.
Jak známo, Ukrajina aktuálně čelí hlavně barbarským a drsně cíleným útokům na svou infrastrukturu. Kvůli nedostatku energií mají vážné omrzliny i děti. Tohle se vám fakt líbí, Okamurové, Macinkové, Rajchlové a Babišové? Kecy o příčinách konfliktu si nechte do debat v hospodě čtvrté cenové skupiny.
Češi to ale zase vzali za správný konec. V rekordně krátké době navršili příspěvky do sbírky pro pořízení generátorů a záložních zdrojů energie na Ukrajinu. Přes osm milionů vybraných korun během několika prvních hodin!
Neděje se to moc často, ale někdy se s tím člověk přece jen potká. „Jo, já jsem Čech!“



