Článek
Je to vlastně jedno, jestli jde o Černochovou, Babiše nebo Macinku. Zatímco náčelník generálního štábu Karel Řehka má reálné obavy z válečného konfliktu v Evropě, čeští politici většinou intrikují a vidí si leda tak na špičku vlastního nosu.
Má letět na summit NATO v Ankaře prezident, nebo ne? Panečku, to je otázka! Máme v čele země respektovaného vojáka, člověka s parádní pověstí v NATO. Všichni ho v alianci znají, byl by za Česko prvotřídním partnerem pro veškerá jednání včetně hodně důvěrných rozhovorů v soukromí. Bezpečnost země v tomto směru ale závisí na uražené ješitnosti ministra zahraničí. To nevymyslíš!
Máslo na hlavě ve vztahu k vojenským profíkům má nicméně i bývalá ministryně obrany. Jako politička měla vojenským profíkům hlavně naslouchat a řídit resort podle jejich odborných rad, nikoli podle toho, jak se zrovna vyhajala. Měla pořádnou pifku na Řehku, který před ní nepanáčkoval. Ani ona v turbulentní době se zdivočelým Rusákem za humny nepotlačila ego a nedokázala zahodit za hlavu svoji ješitnost. V čem je vlastně o tolik jiná než Macinka?
Řehka důrazně upozorňuje, že Česko a kontinent běží nemilosrdný závod s časem, abychom se vyhnuli tragédii. Je třeba nejen pronikavě zvýšit obranyschopnost po vojenské stránce, ale rovněž odolnost společnosti jako takové. Není za pět minut dvanáct, ale deset minut po dvanácté!
Jsou na to Češi připraveni? Tak určitě, chtělo by se ironicky zopakovat známou hlášku ze sportovního prostředí, když už je zmíněn běh. Jisté je, že jestli nás zase budou okupovat, můžeme kvůli cizím vojákům vypnout EET, aby nemohli v krámě zaplatit za rohlíky. To bude odboj.