Článek
Aby bylo jasno: tento text není veden třídní nenávistí. Píšící novináři si sice ročně vydělají o něco méně, než je Benešových 55 milionů, ale jde o proporce a řekněme dobré mravy. Těm se však v české kotlině naposledy jakž takž dařilo v dobách Aloise Jiráska.
Když například majitel hospody platí za elektřinu jako mourovatý a přemýšlí o ukončení živnosti, načež si v novinách přečte uvedenou sumu, asi si řekne, že něco je špatně. Pokud by společnost ČEZ byla ryze soukromá, nikdo by nemohl namítnout ani popel – ať si říďa klidně bere miliardu ročně. Avšak ona je takzvaně polostátní, stát má v této akciovce většinový podíl.
Politici se o budoucím statusu giganta docela tvrdě dohadují. Jedni by chtěli zachovat současný stav, druzí to odmítají. Zastáncem výkupu akcií minoritních akcionářů a plného převedení společnosti ČEZ pod stát je například Karel Havlíček z ANO. Jedině tak lze podle něj stabilizovat ceny energií a taky efektivně investovat do rozvoje. Proti jsou vesměs vládní politici včetně ministra průmyslu Vlčka. Stát by prý byl horší hospodář.
Neobvykle upřímně se nedávno v České televizi vyjádřil ředitel dalšího podniku, který je sice akciovou společností, ale vlastní ho stát.
Železniční šéf Michal Krapinec vcelku bezelstně prohlásil, že jedním z primárních cílů „jeho“ akciovky je zisk. No vida. Naivka by od Národního dopravce, jak se České dráhy hrdě titulují, očekával hlavně kvalitu přepravy.
Debata o statusu klíčových služeb státu je věčné téma. Základem pro ni by však měly být dobré mravy, zmíněné v úvodu článku. Takže to asi dopadne jako vždycky.