Článek
Je z toho velké haló a není divu. Šéf točvolantů Macinka s chorým kámošem Turkem v zádech neměl nejsvětlejší chvilku, když chtěl, aby v Bruselu na jednání ministrů životního prostředí Česko zastupoval slovenský kolega. Nakonec z toho nic nebylo, nicméně pachuť zůstává.
Možná šlo ale pouze o PR gesto a v tom případě je všechno v cajku. Kolegové z ANO a SPD můžou jen tiše závidět. Macinka – chlapík s tváří přerostlého dítěte – je ve skutečnosti drsný hranáč, nikoli ten uzlíček nervů s vyhřezlou ploténkou. Proto možná ani neplatí úvaha, že o všem musel vědět osobně Andrej Babiš. Macinka je schopen takovou akci provést na vlastní pěst.
Vláda by si mohla dát inzerát, že přijme nějakého brigádníka na občasná jednání podobného typu, když příslušný ministr zrovna bude u milenky nebo v hospodě a ani stálý zástupce ČR při EU nebude mít čas. Takový Lojza odněkud z kotelny – s patřičným štemplem ze Strakovy akademie – by se mohl rychle stát miláčkem bruselských kuloárů, zvlášť když by tam všem pěkně zatopil.
Rejpalové by mohli namítnout, že Česko někoho takového už v Bruselu má (prý jakýsi Jozef Síkela, podle papírů evropský komisař), ale to není směroplatné, jak by řekla Máňa z Kulového blesku. O panu Síkelovi totiž ve vlasti už dlouho neslyšeli; možná se kvůli své gesci – mezinárodní partnerství – ztratil někde v Asii nebo se stal šamanem domorodého kmene v útrobách Afriky.
Čekají nás ovšem skutečně zajímavé časy. Vybalancovat aktuální výzvy evropského soužití, netradiční metody vládnutí a nápravu věcí minulých asi bude vyžadovat sofistikovanější náturu, než jakou má Andrej Babiš.