Článek
Kdekdo by čekal, že Filip Turek (40) po skandálu s kontroverzními výroky na sociálních sítích zařadí zpátečku, ale opak je pravdou. Ve sváteční den 17. listopadu se s kolegy vypravil na Národní třídu, kde si připadal jako největší hvězda. Korunu tomu nasadil „zaručenou pravdou“ o událostech roku 1989.
Pozornost fanoušků, kteří svůj idol srdnatě bránili i na sociálních sítích, si náramně užíval. Stejně tak to, že byli velmi dotčení tím, jak o něm informovala média. „V televizi ukazovali pískot a bučení. Proč se naše objektivní a nezávislá ČT v rámci úsporných opatření nezavře?“ podivoval se jeden z nich. Poukazoval na fakt, že na Národní měli přítomní Turka vítat. Ne všichni s tím však souhlasili. Prý to tak úplně nebylo a nedá se říct, že mu celá Praha fandila.
Sám Turek si pak sám naběhl, když do světa pustil dosti odvážný příspěvek o 17. listopadu 1989. To už zbystřili i ti, kterým je kontroverzní politik celkem volný.
„Je to náš svátek, skutečných demokratů, kteří na lidi s jiným názorem nebučí, nenálepkují, neprojevují nenávist. Všem televizím jsem rád opakoval realitu a skutečnost o řízené sametové revoluci, kterou prokazatelně koordinovala STB, o roli Mariána Čalfy a komunistického parlamentu, který hladce jmenoval Václava Havla prezidentem. Stále zde byla touha napravovat socialismus, která se nyní vrací pomocí progresivistických liberálů a bruselské touhy po centrálním plánování,“ rozpovídal se na instagramu.
„Naštěstí jsme prošli nejkomplexnější transformací v tržním hospodářství ze všech postkomunistických zemí díky Václavu Klausovi. Nenechme si vzít náš svátek od moderních komunistů, kteří mají plná ústa demokracie a svobody, ale chovají se jak normalizační soudruzi,“ doplnil s tím, že v listopadu 1989 mu byly čtyři roky a v onen památný den s klíčky v ruce na ramenou rodičů pomohl revoluci.
Krátce po uveřejnění se na něj snesla drtivá vlna kritiky. Mluví se o konspiračním blábolu a ne slovech hodných ministra zahraničních věcí, což je post, jenž měl Turek v nové vládě zastávat. Dotyčný poslanec „překvapivě“ nemá pocit, že by přestřelil. Ani na Národní třídě, když na něj pískali a bučeli, neměl dojem, že je něco špatně. Prý dobře ví, kolik lidí ho volilo, a tak ho „pár“ bučících jedinců nerozhází.
