Bitcoiny, korupce, hajlování. Časová osa politických průšvihů v roce 2025 je velice výživná

Tento text je určen všem, kteří si pod stromeček přáli herní konzoli nebo nový mobil a místo toho dostali teplé ponožky – přátelé, někteří lidé jsou na tom ještě hůř.

Teplé ponožky určitě přijdou vhod bývalému šéfovi motolské nemocnice Miloslavu Ludvíkovi, který se kvůli korupci stále nachází ve vazbě. Tento korupční průšvih je přitom i navýsost politický. Poměry ve známém zdravotnickém molochu mohly dospět tak daleko jen kvůli tomu, že ministři zdravotnictví nechávali Ludvíkovi nemocnici napospas jako jeho osobní léno. Možná by se slušelo jedno slovo – poslední – obměnit: s písmenem „j“ uprostřed. Ludvík byl přitom v minulosti sám ministrem rezortu.

Říďu a jeho kumpány policie obvinila v únoru. Druhý měsíc roku byl významný taky pro Tomia Okamuru, jehož poslanci vydali k trestnímu stíhání kvůli kontroverzním plakátům z někdejší volební kampaně. Tomio však po říjnových volbách obhájil mandát a navíc dostal na hraní celou poslaneckou sněmovnu; ta současná ho už nevydá.

Květen vynesl v plné parádě na světlo nejvýživnější kauzu – bitcoinovou. V tomto měsíci se v ní za vládní koalici obětoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který se odporoučel z funkce s viditelným skřípěním zubů. Vláda pak mohla jako kolovrátek tvrdit, že z kauzy ihned vyvodila patřičné závěry čili rezignaci „viníka“. Tímto manévrem se podařilo zachránit nejen Blažkova kolegu Zbyňka Stanjuru, ale vlastně kompletní kabinet. V normální zemi by se kvůli takové kauze pakovala celá vláda.

Rovněž v měsíci lásky tehdejší ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek oznámil výsledky auditu ohledně zpackané digitalizace stavebního řízení. Kulhánkův předchůdce Ivan Bartoš závěry auditu, z něhož nevyšel úplně dobře, samozřejmě odmítl. Následky celé blamáže nicméně poznamenaly Česko na dlouhé měsíce.

V červnu v bující bitcoinové kauze přibyl výrazný zábavní prvek. Místo Blažka stanula v čele ministerstva spravedlnosti jeho stranická družka Eva Decroix, která svou mnohomluvností rozmělnila příběh na atomy. Paní ministryně posléze instalovala koordinátora objasňování kauzy Davida Uhlíře. Ten nakonec svou práci skončil dřív, než měl, přičemž málokomu bylo jasné, co vlastně objasnil. Díky kauze ale čeština získala nový idiom pro zakrytí velkých průšvihů: zpracování časové osy.

V šestém měsíci roku se taky přitížilo majiteli hnutí ANO Andreji Babišovi. Odvolací soud v případu Čapí hnízdo zrušil osvobozující rozsudek nižšího soudu. Babiš si však dnes může být jist, že ho nová sněmovna – stejně jako Okamuru – justici nevydá.

V červenci začal dlouho očekávaný funus tradiční politické strany – sociální demokracie. Hnutí Stačilo! s Janou Maláčovou upeklo koalici pro sněmovní volby, načež celý projekt skončil krachem, když toto spojenectví nepřekonalo pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do poslanecké sněmovny. Výsledek? Dluhy z volební kampaně a vzpomínka na levicovou stranu, jejíž mnozí členové v hojném počtu už před lety stejně přeběhli do ANO.

Září přineslo začátek soudu s obviněnými v kauze Dozimetr. Vít Rakušan je však v klidu, jelikož – jak známo díky jeho dřívějšímu vyjádření – šifrovaný telefon nepoužíval k trestné činnosti, nýbrž ho pořídil jako hračku svým dětem. Vítek se nicméně rovněž v září postaral o další rozruch. Vycestoval na Slovensko na protivládní demonstraci, kde podle svých slov pouze nasával atmosféru. Sice nevystoupil na pódiu, nicméně opět prokázal, že nepatří mezi úplně standardní politiky.

Samozřejmě nelze nezmínit říjnové volby do poslanecké sněmovny. Jejich výsledek část společnosti považuje za vůbec největší průšvih v roce 2025, ale voliči stran nové vládní koalice si tohle pochopitelně nemyslí. Každopádně finanční situace země není dobrá a podle ryze soukromého názoru autora tohoto článku si můžou „elektrikář“ Zbyněk Stanjura a „hranolková dlužena“ Alena Schillerová podat ruce a oba odkráčet do ekonomického pekla.

Mimochodem, kvůli ve světě hojně propírané bitcoinové kauze zřejmě přišlo k volbám méně Čechů žijících v zahraničí, než se čekalo. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Ten, kdo se přestěhoval do civilizovanější země, zkrátka politikům všechno nepromine. Laťku přitom už před časem dosti nízko nastavil Andrej Babiš svým výrokem: „Nikdy neodstoupím! Ať si to všichni zapamatují.“ Politici si to skutečně zapamatovali a v této zemi se asi nebude odstupovat z funkce ani v případě, že politik zardousí vlastní babičku.

Volby zároveň ukázaly, že digitalizace Česka je vskutku zapeklitý oříšek. Lidem totiž u uren přestala fungovat mobilní aplikace eDoklady, která měla podle smělých plánů na úřadech nahradit plastovou občanku. Nic se však nebojme, ještě několik kolapsů a možná to půjde!

Povolební třeštění vyneslo na světlo téměř kompletní život a dílo Filipa Turka včetně nezbedného pravého pařátu. Pro Česko dobrá zpráva, poněvadž díky tomu dobře víme, s kým máme tu čest. Pro samotného Filipa ale samozřejmě průšvih jak Brno (nic proti moravské metropoli, jen z ní pochází parta velkých kluků z ODS).

A co by to bylo za období kolem konce roku, kdyby nám nepřineslo nějaké další velké obvinění. Tentokrát – v listopadu – policie provedla razii kvůli podezření z manipulace s veřejnými zakázkami v gesci Ředitelství silnic a dálnic. Doprava je vedle zdravotnictví dalším oborem, které přitahuje všemožné šíbry. Aspoň kajícnost tehdy končícího ministra dopravy Martina Kupky, že se mu ve významném revíru pravděpodobně usadila škodná? Ale prosím vás!

Příjemně přesyceni kaprem se salátem a cukrovím a v teplých ponožkách si někteří z nás můžou namlouvat, že rok 2026 bude na průšvihy přece jen chudší. Nemylme se. Obávám se, že za rok jen mírně upravím titulek a obsah tohoto článku.