Bára Srncová po rozchodu s Petrem Rajchertem: Ukázala nám novou lásku!

Její velké oči jako by právě vystoupily z obrázků maminky Emmy Srncové (83). Široký, srdečný úsměv podědila po tatínkovi Jiřím Srncovi (†90), zakladateli Černého divadla. Ty oči musely být hodně smutné, když v roce 2020 došlo po spoustě let k rozpadu manželství s hercem Petrem Rajchertem. Dneska ale Barbora Srncová zase září.

Herečka a výtvarnice vypadá spokojeně. A důvodem není jen jóga, které se věnuje už na certifikované úrovni, takže od příštího roku povede jednou týdně zájemce o práci na těle i duši. Ukazuje svůj obraz Sny a přání a k výjevu na něm říká: „Tady ho mám, toho chlapíka. Krásní a mladí,“ směje se Bára (56), když mi prostřednictvím obrazu představuje nového přítele Milana. S horalem z Krkonoš ji před osmi měsíci seznámila kamarádka, která se znala s jeho dcerou.

„Dohozenej tatínek, starej jako já. Chodíme spolu po horách, což je pro mě nejvíc. Je to chlap, kterej se o mě stará, i skvěle vaří. Vlastně se tak vracím zpátky do míst, kde jsem vyrůstala, dělá mi to dobře. Vylezu tam z auta, nadechnu se hor a jsem doma,“ vypráví.

„Miluju, když jdeme spolu po horách a on vyndá z batohu svačinu. Sedíme na šutrech, jíme a koukáme do dálky. Má moc rád moji fenku a ona jeho, což je pro mě taky důležitý znamení, že má rád zvířata. Má skvělou dceru, vnučku, takže to, co chceme od života, je podobný. Uvidíme.“

Barbora Srncová se v 80. a 90. letech hodně vyskytovala ve filmech i v televizi. Ale největší ohlas zažila v souvislosti se seriálem Bylo nás pět (1994), v němž se režisérovi Karlu Smyczkovi podařilo podle knižní předlohy Karla Poláčka vytvořit prvorepublikovou atmosféru malého městečka. Od té doby je podle její postavy spousta holčiček a holek Rampepurda, jak jí tam kluci říkali.

Seriál natáčela v pětadvaceti, přičemž představovala osmnáctiletou služebnou Kristýnu. „Krásný, ještě doba, kdy na natáčení byl čas a s Karlem to bylo hravý, povídali jsme si, zkoušelo se, nádherná práce. Pamatuju se, jak říkám maskérkám na konkurzu, že už jsem dost stará na roli takové holčiny. Tak mi udělaly copánky. Já do toho šla s lehkostí, užívala si to, což je dobrý i v životě, netlačit na pilu.“

Doteď na ni lidé volají: Jé, Rampepurda. „Já říkám, zaplať pánbůh za ni, kdybych byla doktor Cvach, je to horší,“ směje se. „Má oblíbená role je Boženka Skovajsová ze seriálu Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. Nádherné kostýmy z 30. let, šilo se na nás. Spousta skvělých hereckých kolegů, Ondra Vetchý byl můj partner, objevený Bohouš Klepl, skvělá práce a neuvěřitelná legrace v pauzách při natáčení,“ září jí oči při vzpomínce na dílo z roku 2000.

„Velká role a jiná, než jsem já. Hrála jsem holku z hospody. Tehdy pro mě bylo těžké vypustit sprosté slovo z úst a Boženka mrskala ta slovíčka různě.“

S prvním manželem Kaare Kvevikem, o šest let starším švédským kadeřníkem, se seznámila ve Švédsku, kam ji vzala maminka. „Jezdili jsme po všech jejích známých a jedna z nich mi říkala, že se musím s nimi nudit a předhodila mě třem švédským mladým klukům. Budoucímu majiteli firmy, právníkovi a kadeřníkovi. A já si pochopitelně vybrala kadeřníka, byl krásnej,“ směje se. „Ne, byl super kluk a jak se později ukázalo i super táta.“

Zkraje se dohadovali, kde budou žít, v té době hodně hrála, chtěla, aby šel sem. „Nebyl tu spokojený, postkomunistická země, pro něj hrůza, i co se týče stříhání a účesů, z těch našich ve stylu na Jágra šílel. Emmičku jsem porodila ve Švédsku, pak jsme žili tady a potom nastala střídavá péče, muž se vrátil domů,“ vypráví.

„Když máte dítě s cizincem, jinak to nejde. Buď toho tátu ztratí a nebude nikdy mluvit stejnou řečí jako on, navíc tam neexistuje, že by dítě nešlo do střídavé péče. Pouze pokud ten člověk pije, holduje drogám, má problémy. My se dokázali domluvit, Emmu má moc rád, teď za ní byl. Má svoji rodinu, manželku, syna.“

V dceřiných šesti letech plná střídavka padla, Emma začala v Praze chodit do školy, ale každý měsíc létala za tatínkem na prodloužený víkend. „Měla hodně individuálního učiva, na které jsem dohlížela.“

Dnes je z jediného Bářina potomka vystudovaná psycholožka, která se věnuje diagnostice, stále se vzdělává, umí perfektně nejen anglicky, ale i švédsky. „Učí na vysoké škole obecnou psychologii, je hodně chytrá a mám z ní velkou radost. Ta se nám povedla,“ říká Super.cz pyšná maminka osmadvacetileté dcery, jež jako by jí z oka vypadla.

Během natáčení seriálu Policejní pohádky strážmistra Zahrádky (2000) přeskočila jiskra mezi půvabnou herečkou a jejím kolegou Petrem Rajchertem, hercem, zpěvákem a hudebníkem. Brali se v roce 2006 a v roce 2020 rozváděli.

„Co jsme si, to jsme si. Rozchod nebyl podle mých představ. Chápu, že když se člověk zamiluje, tak jde, ale mohlo to být lepší. Rozhodně nelituju těch společných let. Mám vyvdaného bonusového synka Péťu, kterého jsem spoluvychovávala, bylo mu tehdy sedm. Od něho mám dvě vnoučata, co mi říkají babi. Moje Emma tím svazkem získala staršího bráchu a já měla ještě jedno dítě, fajn kluka,“ konstatuje.

Protože ani její mámě Emmě Srncové nevyšla dvě manželství, zajímá mě, čím to je? „Myslím si, že jsme trochu naivní, nějaký podraz nečekáme. A hlavně ty mužský se k nám do poslední chvíle chovají moc hezky, drží nás za ruku a říkají, že nás milujou. Tenhle rozvod byl pro mě šok. Teď, po pěti letech, už mohu říct, zaplať pánbůh. Potřebovala jsem se opět najít, srovnat si, co je v životě důležité, a hlavně být si vědomá sama sebe.“

Kvůli manželovi se stáhla z hereckého života, „Dobrovolně, starala jsem se o rodinu, Péťovi bylo sedm, Emmě tři, měli jsme dva psy, moje priorita byla naše rodina.“

Zatímco se stýká s nevlastním synem a jeho dětmi, s exmanželem nemají žádný vztah, ani se nevídají.

Svůj milý úsměv, který se od dob, kdy byla Rampepurdou, nezměnil, teď věnuje příteli Milanovi, fence Mittele, co nám asistovala a chtěla se mazlit, a Muzeu úsměvů s. r. o. V tomhle ateliéru plném obrázků Emmy a Báry Srncových jsme si povídaly.

„Starám se o náš internetový obchod, prodej našich obrázků, organizuji výstavy, jezdím na vernisáže. Stále mám u sebe sešit, do kterého si kreslím a píšu, co mě zaujme. A když nastane čas, zalezu do ateliéru a z nějakého nápadu vznikne olejový obraz. Je to jiný svět, kde čas nehraje roli.“

A těší se, že v novém roce bude na pražském sídlišti Novodvorská učit jógu. „Podobá se divadlu, taky jste před lidmi, něco jim předáváte, nějakou energii dáváte a nějakou dostáváte, což je krásné. A ještě pracujete na svém těle i duši,“ vyznává se Barbora Srncová na závěr.