Článek
Boubelatá divoška, kterou vidíte poměrně spoře oděnou na unikátní fotografii z dvacátých let, patřila svého času k nejkouzelnějším zjevům jeviště Národního divadla a všechny odzbrojovala nejen svým civilním herectvím, ale také svým rafinovaným ostrovtipem. Její životní pouť by vydala na román. Však jich také několik napsala.
Celý život bojovala se srdeční vadou, nikdy nemohla mít děti, zažila si léta slávy i politickou perzekuci. Mezi její partnery patřily takové veličiny první republiky jako Jan Masaryk, Karel Steinbach, Hugo Haas nebo Karel Čapek. Už víte?
Olga Scheinpflugová byla obdařena hned několika talenty. Byla především úspěšnou divadelní herečkou, ale také spisovatelkou. Za svůj život napsala šest básnických sbírek, pětadvacet próz a deset divadelních her. V patnácti letech se stala žačkou významné české herečky, symbolu hereckého civilismu Marie Hübnerové.
První divadelní vavříny začala Olga sbírat ve Švandově divadle v roce 1920. Jedním z neúnavných ctitelů mladé herecké naděje byl od roku 1920 také Karel Čapek. Jejich „osudový“ vztah prošel v následujících letech mnoha peripetiemi. Olga zpočátku neopětovala jeho city a paralelně prožívala vztahy s jinými muži. Karel byl zase zamilovaný do Věry Hrůzové. Ta se v roce 1923 natruc provdala. Vztah Olgy a Karla vygradoval až po patnácti letech, kdy Karel Olgu během dovolené v Alpách požádal o ruku.
Manželského štěstí si však dlouho neužili. Před Vánocemi roku 1938 Karel Čapek umírá. Z odchodu nejmilovanějšího člověka se Olga nervově zhroutila a skončila v sanatoriu. „Fotografie mrtvého mi lékař odnesl a cestu otupění měly začít injekce a prášky,“ vzpomínala později.
Po Čapkově odchodu Olze nastaly těžké časy. Byla politicky perzekuovaná, nesměla hrát divadlo, byla omezována ve své literární činnosti a úplně se stáhla z veřejného života. Na prkna se vrátila až po válce, ale dramaturgie Národního divadla jí mnoho příležitostí nedávala. Na pomyslné výsluní ji až mnohem později opět dostal Alfréd Radok v inscenacích Podzimní zahrada a Bláznivá ze Chaillot. Televizní kamery její mistrovství zaznamenaly v seriálu Františka Filipa Eliška a její rod (1966), kde hrála hlavní roli.
Současně se také starala o odkaz svého milovaného muže, po jehož smrti už se nikdy neprovdala. „Jakou měl Čapek ženu nevím, ale vdovu má dobrou,“ říkala často s ironií sobě vlastní.
Osudové se pro ni stalo představení Čapkovy Matky, k jejímuž napsání inspirovala svého muže právě ona. Na scéně Divadla na Vinohradech hrála v posledních dvou letech již těžce nemocná Olga představení vždy s kapesníčkem v ruce. V něm měla ukrytý nitroglycerin pro případ náhlé nevolnosti.
Den před svým posledním představením prodělala srdeční záchvat, přesto představení další den hodlala odehrát. Incident, kdy školní mládež při jedné ze scén propukla v smích, se na hereččině zdravotním stavu podepsal. Byla převezena do nemocnice a na následky dalšího infarktu následující den ve věku 65 let zemřela.
