Článek
Martě Jandové (50) bylo o víkendu třicet osm. Narozeniny ovšem neoslavila zrovna ukázkově. Trápí ji bronchitida, s níž musela odzpívat muzikál Bídníci, stesk po příteli, který je tisíce kilometrů daleko a fanoušci. Stále více se jich totiž snaží vkrádat do jejího soukromí.
Zrovna narozeniny jsou dobrou příležitostí si na svého idola z televize či jeviště počkat. Když příznivci Marty Jandové čekají před divadlem, nedělá jí to problém, když se ovšem pohybují v blízkosti jejího bydliště, není jí to příjemné. A přesně tak tomu bylo i o víkendu. Pár fanoušků za ní přišlo až domů a byli neodbytní.
„Lekla jsem se, není to příjemné. Děsí mne, když někdo zjistí, kde bydlím, a zazvoní mi na zvonek. Chápu, že to nemyslí špatně, ale když na mě fanoušci čekají v parku, kam chodím s pejskama, nebo před barákem, to mi přijde trošku moc. Nezlobím se na ně, ale opravdu se toho bojím,“ přiznává Marta.
„To je moje osobní sféra, kde žiju jiným životem. Tam nejsem ani zpěvačkou z Die Happy ani muzikálovou zpěvačkou, tam jsem doma se svým přítelem, rodinou, pejsky. A touto cestou prosím: Nezlobte se na mě, ale nechoďte za mnou domů, přijďte klidně do divadla, kde hraju o víkendech Bídníky, ráda se s vámi i vyfotím třeba v kostýmu madame Thénardiérové a bude mi to takhle milejš," vzkazuje Marta.
Marta do divadla Goja Music Hall přinesla dort, který dostala právě od fanoušků. „Fanoušci na mě nezapomněli, musím je moc pochválit, napekli mi různé věci, třeba bábovku, kterou jsem ráno snídala, obří kremrole, ty mám moc ráda a fanynky ze Slovenska mi udělaly dort, který byl celý potažený růžovým marcipánem, ozdobený stejným tetováním, jaké mám na ruce a nápisem Martičke a číslem 38. Na Bídnících se po něm hned zaprášilo. Nejlepší byl Pavel Vítek, který se mě zeptal, jestli s těma holkama budu ještě mluvit, že takhle dobrý dort ještě nejedl a taky by si ho přál. A holky mě potěšily nafukovacími postavičkami z pouti, svěřila Marta.
Narozeninový den jí zpříjemnil samozřejmě i její partner, a to i přesto, že byl na čtrnáctidenní pravidelné pánské jízdě v Singapuru. Prostřednictvím svého bratra poslal do divadla koš plný tulipánů a Martu tímhle gestem dojal k slzám. Jeho gratulace prostřednictvím sms byla také první.
A jak první delší odloučení snáší? „V pohodě, přeju mu to, ať si užívá. Jsme dva svobodní lidé, a když si nebudeme dovolovat podobné věci, tak budeme jako v poutech. Já moc na dámské jízdy nemám čas, ale mám tři německé kamarádky, se kterými se snažíme aspoň na čtyři dny v létě někam odjet. Je potřeba si odpočinout i od sebe navzájem. Měla jsem jednoho přítele, se kterým jsem pracovala a jezdili jsme spolu i na dovolenou, ale pak jsme před sebou neměli už nic, co by nás speciálně rozesmálo. Já si myslím, že je fajn, když se lidi chvíli nevidí, to těšení je taky dobrá věc," uzavřela zpěvačka.
