Článek
Když se na konci listopadu 1984 objevil na televizních obrazovkách seriál Sanitka, diváci byli paf. Viděli prostředí pražské záchranné služby se spoustou trablů a bojem o místo ve společnosti, prožívali osudy pacientů i soukromí lékařů. Sanitka baví i po víc než 40 letech.
Scenárista Jiří Hubač citlivě vyobrazil životní příběhy, kameraman Juraj Šajmovič si celý seriál „odchodil“, protože v době natáčení nebyla technika vyspělá, běžně se nepoužívaly ani kamerové jeřáby, a vše vznikalo pod taktovkou režiséra Jiřího Adamce.
Vyniká i působivá hudba, píseň Můj čas v podání tria Zagorová, Hložek a Kotvald se stala hitem, který si broukají celé generace. Muziku k němu i celému seriálu mají na svědomí Pavel Růžička a Petr Dvořák. Supraphon ji nechtěl vydat na desce. Všechny texty musely tehdy projít cenzurou.
„Měli námitky vůči sloganu, kde Zdeněk Borovec napsal: Příteli, chvátej, S.O.S. Prý vyzýváme Američany, aby nás zachránili před okupací. Naštěstí dobrá duše Supraphonu, pan Jiří Vinařický, jim řekl, ať neblbnou, a singl vyšel,“ prozradil před pár lety Super.cz Růžička.
Tak si každou středu od 8. října vždy ve 20.10 při dvou dílech s Televizí Seznam zabroukáme … Příteli chvátej, píšu vzkaz… A třeba nám opět zatrne při scéně s leteckou havárií. Skutečné neštěstí, jímž se Hubač inspiroval, se stalo 30. října 1975 nedaleko Suchdola, kde spadl jugoslávský letoun DC-9. Takže od tragédie uplyne 50 roků. Náročné záběry, pro které filmaři použili i vyřazený dopravní letoun, se tehdy natáčely na pláni za barrandovskými studii.
Seriálový start Zlaty Adamovské
Sebelepší příběhy jsou k ničemu, pokud nemají kvalitní herecké obsazení. A to se u Sanitky opravdu povedlo. Počínaje mladým, čestným doktorem, který dá před lukrativní kariérou v nemocnici přednost náročné službě u záchranky (Jaromír Hanzlík (77)), přes jejího spravedlivého šéfa (Josef Vinklář), oblíbeného sukničkáře doktora Skalku, kvůli jehož smrti nezůstalo jedno oko suché, až po garážmistra Pudila (Petr Nárožný), milovníka psů.
Lékaři Vojtovi Janderovi zkříží cestu pacientka Eliška, což pro něj bude mít osudové následky. Tu hrála Zlata Adamovská (66). „Pro mě to byla první velká televizní příležitost, první seriálová role, protože do té doby jsem točila na Barrandově. Připravovala jsem se na natáčení, rozepisovala si scény, abych si udržela kontinuitu,“ řekla Televizi Seznam.
„Moc mě těšila dobrá společnost, ve které jsem se ocitla. Mně bylo třiadvacet a klukům Bartoškovi, Heřmánkovi, Zedníčkovi, Hanzlíkovi 33 roků a už šlo o velké hvězdy. To se dneska nevidí, taková silná sestava, plus Pepa Vinklář, pan Nárožný atd. Sanitka pro mě znamenala hezkej seriálovej start,“ dodala.
Uchovat si co nejdéle mládí
Přiznává, že vždycky na Sanitku vzpomíná s nostalgií. „Scénář psal Jiří Hubač, režisér Jirka Adamec byl v plné síle, taky to, že se všechno natáčelo v reálu, v exteriérech, tam není ani jedna kulisa, žádný ateliér, dnes u seriálů běžný. To vše dodávalo autenticitu. I když jde o strašně let, tak jsem moc ráda, že mě to potkalo!“
Srovnává s dnešními akčními seriály, hlavně kriminálkami. „Tenhle byl akční jen v jízdách sanitky, jinak šlo především o hezky odvyprávěné lidské příběhy. Nemuselo se dvacetkrát nebo třicetkrát stříhat do obrazu, v jednoduchosti je síla.“
Režisér Jiří Adamec disponoval velkým darem improvizace. „Když něco nefungovalo, zapršelo, dekorace nebyla připravená, tak uměl rychle vymyslet náhradní řešení. Za kamerou byl jak ryba ve vodě. Spolupráce s ním probíhala moc pěkně.“
Rolí Elišky se mladičká, půvabná Zlata rázem stala pro spoustu mužů sex symbolem, vojáci si herečku vylepovali do skříněk. Směje se. „No, slyšela jsem to, dokonce mi to nějací chlapi i říkali. Myslím si, že to způsobovala určitá submisivita té role. Šlo o holku, která potřebovala ochraňovat. To mají muži rádi, když jim to vezmeme a jsme moc emancipovaný, pak je to až tak moc nebaví,“ je přesvědčená.
„Navíc dnešní herečky už od dvaceti chtějí vypadat strašně dospěle, lepí si řasy, barví vlasy. Pel mládí je jen jeden a ničím se nedá nahradit. Takže všem mladým herečkám bych doporučovala, co nejdýl si ho uchovat.“
První setkání s alkoholismem
Sanitka přinesla všem hlavním postavám velkou popularitu. Jak se s ní coby mladá hvězda vypořádávala? „Televize je samozřejmě mocný médium, popularita je s tím spojená. Zatím po mně rajčata ještě nikdo neházel, takže si nestěžuju,“ směje se. „Ohlasy jsou příjemné dodneška.“
Rudolf Vorel (Vladimír Krška), otec Elišky, se postupem času stále víc opíjel. Jejich vztah to poznamenalo. „Jde o velký životní zádrhel, zvlášť pokud se jedná o blízkého člověka, ať už tátu, nebo mámu. Je hrozně těžký s tím bojovat a dotyčného odsoudit. Máte pořád potřebu ho ochraňovat a nějakým způsobem mu některé věci promíjet,“ myslí si Adamovská.
„Já to nezažila, měla jsem skvělé rodiče, tenhle problém jsem nikdy nepoznala. Vlastně v seriálu to bylo moje první setkání s alkoholismem. Pro mladého člověka to znamená zásek do života, celoživotní.“
S kolegou Krškou se potkávala v rekvizitárně Divadla na Vinohradech, kde tehdy hostovala. Se seriálovým manželem Jaromírem Hanzlíkem kamarádí dodnes. „Píšeme si, telefonujeme, to nám zůstalo. Nejen ze Sanitky, ale i z dalších spoluprací,“ prozradila Televizi Seznam herečka, která má kromě natáčení před premiérou hry Vánoce s Popelkou ve Studiu DVA. Divadlo ji nechalo napsat přímo pro Zlatu a jejího manžela Petra Štěpánka.
