Při vzniku Tankového praporu prý mezi Vítězslavem Jandákem a kolegou bylo napětí. Přebral mu přítelkyni?

Ačkoliv náš od roku 1945 první soukromý celovečerní film připravovali tvůrci téměř zadarmo, v kinech za něj diváci utratili 55 miliónů korun. Tak je pobavily výkony herců. Ti se s nadšením pustili do ztvárnění předlohy románu spisovatele Josefa Škvoreckého, jehož Tankový prapor humorně nahlížel na vojenské prostředí 50. let.

Scénář ke komedii z roku 1991 napsal Radek John spolu s Vítem Olmerem, který se ujal režie. A měl opravdu dobrý čich při výběru představitelů hlavních, ale i vedlejších postav. Kromě ústřední dvojice v podání Lukáše Vaculíka a Simony Chytrové jsme se nasmáli Romanovi Skamene coby zuřivému majorovi Borovičkovi, Vítězslavu Jandákovi v roli kapitána Matky nebo nadporučíkovi Růžičkovi, jehož si střihnul Miroslav Donutil.

Báječně postavy nadřízených i vojáků zahráli také Vlastimil Zavřel, Martin Zounar, Václav Vydra, Michal Suchánek, Milan Šimáček či nezapomenutelná Martina Adamcová jako vilná četařka Babinčáková. Jejich „zeleným“ životem si můžete zpestřit večer státního svátku 28. října, když si ve 20.10 pustíte Tankový prapor na Televizi Seznam.

„Ten film na sebe už dávno vydělal, ale myslím si, že nešlo o to na něm vydělat, nýbrž probourat bariéru a poprvé udělat soukromý film. Což se povedlo,“ řekl Televizi Seznam Vítězslav Jandák (79). Toho jsme zastihli zrovna ve chvíli, kdy slézal z traktoru po sekání trávy. A těšil se na kulajdu, co vařila jeho manželka.

V době přípravy snímku byl akcionářem společnosti Bonton, díky níž vznikl. „Šlo o firmu s velkým nástupem a perspektivou. Pak jsem šel do politiky a na všechno se vykašlal, samozřejmě jsem přestal v čemkoliv podnikat.“

Jandák oceňuje výběr předlohy knihy Josefa Škvoreckého. „Svým způsobem jde o veselohru, protože jsme vždycky byli světoví králové ve veselohrách, uměli jsme to. Dneska jsme to, bohužel, zapomněli. Řekněte mi poslední veselohru, která se tady natočila? Dokázalo se, že i v podmínkách jiných než státních ji umíme natočit. A ne jako lidi, kteří říkají – My, kdybychom mohli. A můžou, jenže z nich vychází jen horká pára a nic jiného,“ tvrdí.

„Při natáčení vládla atmosféra bezvadná, všichni byli nadšení, nikdo nekoukal, jako dneska, kolik za to bude mít peněz. Všichni si mysleli, že nesou nějaké poselství do budoucna, že takhle se budou dělat filmy a bude to prostě dobrý. O peníze ani tak nešlo, i ten Vítek Olmer si to uvědomoval. On je výsostný profesionál. Natočil Tankový prapor v pohodě, s úsměvem a nechal herce hrát! Tenhle přístup se mu vyplatil.“

Při vzpomínání na vojenské šajby, které si zahrál, se mu vybaví vznik filmu Copak je to za vojáka (1987), kde představoval majora Průchu.

„Za to jsme se styděli, ale tenkrát přišel režisér Petr Tuček a říkal: Hele, pojď to udělat, armáda nám na to dá dva milióny, budou za to dobrý prachy a sfouknem to. No tak jsme to sfoukli a najednou jsme zjistili, že tam hrajou milicionáři zadarmo, vojáci a policajti taky zadarmo. Všichni jsme si mysleli, že se ten film nepovedl a trošku jsme se za něj styděli, že je takovej soudružskej a armádní. No a vidíte, dneska je to úspěšná veselohra.“

K roli kapitána Matky v Tankovém praporu nám řekl: „To byli v podstatě nešťastní lidi, které systém někam šoupnul a oni v něm postupovali směrem nahoru. Drželi se a dělali všechno možný, blbě, ale dělali. No, ono se toho zase tak moc nezměnilo, že jo?“

Diváci hodnotí, že je nejvíc pobavilo trio Skamene, Donutil, Jandák. „Měli jsme svobodu od Vítka Olmera, absolutně, takže jsme místy i trochu improvizovali a on to bral. Připomínalo mi to režii Juraje Herze, když jsme potom natáčeli seriál Černí baroni. A já opět hrál debila, kapitána Ořecha, protože mám modrou knížku, proto se mi hrají dobře,“ směje se.

„Já ji měl na hlavu. Fakt, prodělal jsem nějaký zánět. To víte, tehdy každý z armády zdrhal, takže jsem si na vysoké škole odsloužil 14 dnů a pak už jsem sháněl papíry. Podařilo se a já byl zproštěn vojenské služby.“

Vzhledem k tomu, že jste měl modrou knížku, tak vás potkalo dost rolí vojenských velitelů, namítli jsme. „Nečekal jsem, že po převratu bude těch vojenských rolí tolik. Asi mi to tehdy seklo, tak mě do vojenského začali oblékat.“

Psalo se, že v době natáčení Tankového praporu panovala bojová nálada mezi Jandákem a Vlastimilem Zavřelem (podporučík Malina), kterému prý přebral přítelkyni…

„To je výborný, ale já o tom nevím. Myslím si, že je to taková věc, kterou někdo vypustí, aby se bulvár nasytil. Mám Vlastíka rád, je to báječnej herec a báječnej člověk. Opravdu jsem mu žádnou přítelkyni nepřebral!“ Vyvrátil fámu Jandák, o sedm let starší než Zavřel.

„Taky psali, když jsem se jako poslanec loučil s mojí asistentkou před budovou Sněmovny: Jandák s milenkou. Takže to se píše, to se musí, protože to k tomu všecko patří. Tomu se těžko můžete bránit, jste-li veřejně činný. Ať už politik nebo komediant, musíte být na tyhle věci připravenej. A nesmíte se rozčilovat a brát je vážně,“ řekl Televizi Seznam Vítězslav Jandák.