Článek
Režisér Karel Kachyňa se v 50. letech minulého století věnoval „chlapským“ tématům, jejichž hlavními hrdiny byli pohraničníci či vojáci. Kromě nepřehlédnutelných řemeslných dovedností v nich režisér projevil i cit pro živou psychologii svých postav. To vše je charakteristické i pro drama Král Šumavy (1959) odehrávající se na šumavských hranicích v roce 1948. Navzdory silnému tendenčnímu ladění film zaujme baladickými rysy, vycházejícími z temné nádhery přírodních lokací Šumavy, která je krásná a romantická, ale také drsná a tvrdá. Je to kraj plný jezer, bezedných slatí, tajuplných lesů a míst, střídají se tu ztracená údolí i obzory obkroužené horami a kopci.
Vede tudy i česko-bavorská hranice, kde vznikala jedna z nejstřeženějších hranic železné opony. Postava titulního hrdiny – tajemného pašeráka, který převádí ilegální uprchlíky přes hranici do Německa skrz nebezpečné močály – nabývá až mytického charakteru. Nicméně hlavním hrdinou snímku není tento legendární převaděč, nýbrž muži zákona Karel Zeman (Jiří Vala †76) a Václav Kot (Radovan Lukavský †88), kteří na Šumavě střeží čs. státní hranici. Prvně jmenovaný se navíc zamiluje do místní prodavačky Marie Rysové (Jiřina Švorcová †83), jejíž manžel uprchl do ciziny.
Deset vteřin musí vydržet
Močál, ve kterém se topí Jiřina Švorcová (†83), byl uměle vytvořen pro samotnou scénu. Ta od herečky vyžadovala opravdu pevné nervy a velkou odvahu. Švorcová měla kolem sebe omotané lanko, za které ji filmaři stáhli pod vodu.
Filmový pracovník a historik Boris Jachnin, který byl u natáčení, v roce 1994 zavzpomínal v časopise Šumava, jak to s tím topením bylo: „…Tak jsme našli potřebnou tůňku v tom močálu, a ještě jsme ji doplnili rašelinou – a dole, asi v třímetrové hloubce, jsme upevnili kovový kroužek, kterým bylo provlečeno kovové lanko, jež měla herečka připevněné k pasu. Když do močálu vlítla a plácala tam sebou a občas se ponořila a vynořila, tak se zatáhlo za lanko a ona zmizela pod hladinou. Já jsem s ní byl dohodnutý, že to lanko budu tahat sám… Všechno jsme připravili… ona tam vlítla, jak bylo předepsáno, spadla dolů, začala tam zápasit v bahně, plácat se, no a já jsem tedy vzal za to lanko a pomalu jsem zatáhl, až zmizela pod hladinou. A teď jsem ji tam držel a počítal jsem: jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset – pak jsem ji pustil, vykřikl jsem stop, vlítli tam kluci… a ti ji vytáhli. Říkal jsem si, těch deset vteřin tam musí vydržet pod tou hladinou a ona tam skutečně vydržela, dopadlo to šťastně pro nás i pro ni.“ Herečka později potvrdila, že to pro ni byla nejhorší scéna z celého filmu.
Kilián na poslední chvíli
Karel Kachyňa neměl maličkou, ale ikonickou roli pašeráka Kiliána obsazenou žádným hercem. Když dojeli se štábem na Šumavu, zaujala ho tvář jednoho muže z filmového štábu, kterého neznal.
Hned měl ale jasno, že to je ten správný typ. Podle některých zdrojů měl být dotyčný dozorem ze Státní bezpečnosti, podle jiných šlo o místního psovoda z Kvildy.
V Kvildě nebylo ubytování
Točilo se na Kvildě, v jejím okolí a v Prášilech. Filmaři měli k dispozici také prostor Vojenského újezdu Dobrá voda. Močály si vytvořili uměle tím způsobem, že odpálili miny a do kráterů svedli Prášilský potok. Štáb byl ubytovaný v Horní Vltavici, protože koncem 50. let na Kvildě sice byla hospoda, ale neměla upravené ubytovací prostory.