Článek
Když se řekne komisař Maigret, většině televizních diváků se vybaví především zamyšlený muž v klobouku, s dýmkou a neomylným instinktem. A také tvář francouzského herce Bruna Cremera (†80), který slavného detektiva a spisovatele Georgese Simenona ztvárnil v letech 1991 až 2005 v celkem 54 dílech dlouhodobé série. Dodnes je považován za jednoho z nejlepších představitelů legendárního komisaře.
Seriál ale byl v podstatě celoevropským projektem, do kterého se významně zapojili i Češi a Česko. Vznikal jako rozsáhlá koprodukce, na níž se vedle francouzských, belgických, švýcarských a finských partnerů podílela také Česká televize a čeští filmaři. Česká republika byla dokonce jednou ze zemí oficiálně uvedených mezi producenty seriálu.
Důvod byl jednoduchý. Tvůrci potřebovali věrohodně obnovit atmosféru Francie padesátých let. Skutečná Paříž se však od Simenonovy doby výrazně proměnila a natáčení v historických částech francouzské metropole bylo stále složitější a dražší. Naproti tomu Praha na počátku devadesátých let nabízela množství ulic, náměstí a zákoutí, která si stále uchovávala autentický charakter.
Schválně, jestli některá z nich poznáte! Příležitost budete mít díky Televizi Seznam, která bude seriál vysílat od pátku 19. června každé všední odpoledne od 15.10 hodin až do 2. září.
Francie na Vltavě
Pražské ulice se před kamerami proměňovaly v pařížské bulváry, policejní prefekturu nebo dělnické čtvrti, v nichž Maigret řešil své případy. Záběry vznikaly například v okolí Malé Strany, Starého Města, na nábřežích Vltavy nebo v řadě historických domů a pasáží. Ve vybraných epizodách lze rozpoznat místa kolem Kozí ulice, Ovocného trhu, Václavského náměstí nebo Palackého mostu, přestože na obrazovce představují Francii.
Praha se v té době navíc začínala stávat oblíbenou destinací zahraničních filmařů i proto, že nabízela technické možnosti srovnatelné se západní Evropou. K tomu připočtěte ostřílené profesionály, kteří mohli nabídnout své zkušenosti a kreativitu. Významné zázemí poskytovala zejména barrandovská studia, která se po roce 1989 stále více otevírala mezinárodním projektům.
Na projektu pracovalo celkem 13 kameramanů, čtyři z nich byli Češi. A samá slavná jména: Vladimír Smutný, Jiří Macháně, Emil Sirotek a Pavel Kořínek. Hlavním autorem hudby byl sice francouzský skladatel Laurent Petitgirard, jehož kompozice významně přispěly k melancholické atmosféře Simenonových příběhů, ruku (nebo spíš klavír) k dílu ale přiložil například také Zdeněk Merta.
Cremer není neprůstřelný. Naštěstí
Výsledkem byla série, která si získala obrovskou popularitu po celé Evropě. Bruno Cremer vytvořil Maigreta jako klidného, přemýšlivého a lidského vyšetřovatele, jenž se nespoléhal na akční scény, ale na pozorování lidí a pochopení jejich motivů. Kritici i diváci oceňovali zejména autentickou atmosféru příběhů, která věrně připomínala svět Simenonových románů. Právě na této atmosféře se přitom české lokace podílely více, než by se mohlo zdát.
Cremer nakonec zůstal s rolí spojen více než čtrnáct let. Stal se po Jeanu Richardovi druhým hercem, který ztvárnil Maigreta v největším počtu televizních adaptací. Mnozí fanoušci přitom dodnes považují právě jeho pojetí za definitivní podobu slavného komisaře.
A takhle ho s nadsázkou hodnotí jeden z příspěvků na webu csfd.cz: „Maigret je pro dnešního diváka nuda. Není neprůstřelný, nepoužívá zbraně, které budou vynalezeny za sto let, nedopouští se automobilových honiček… Nepobíhá obnažen do půli osvaleného těla mezi ložnicemi dívek a dam. Ano, Maigret v podání Cremera se mi líbí. A rouhám se kultu velkého Jeana Gabina, ale ať dělám, co dělám, Cremer je pro mě ten pravý a nejlepší Maigret.“