Obchodník se smrtí: Nicolas Cage jako překupník zbraní, který měl skutečnou předlohu

Nicolas Cage (62) jako muž, který dokáže prodat zbraně prakticky komukoli a kamkoli. Na první pohled další hollywoodský padouch s ruským přízvukem a poněkud nebezpečným podnikáním. Jenže Obchodník se smrtí z roku 2005 je v tomto směru mnohem zajímavější. Hlavní hrdina Yuri Orlov totiž nevznikl pouze ve fantazii scenáristy a režiséra Andrewa Niccola.

Filmový obchodník se zbraněmi má velmi konkrétní předobraz – a skutečnost byla v některých ohledech ještě neuvěřitelnější než film. Ten uvede Televize Seznam v neděli 20. září ve 21.45 hodin.

Yuri Orlov je fiktivní postava, ale Niccol se při jejím vytváření výrazně inspiroval příběhem Viktora Buta, rodáka z tádžického Dušanbe. Ten začínal jako překladatel v sovětské armádě. Po rozpadu Sovětského svazu se ovšem ocitl v prostředí plném obrovských zbrojních zásob, které zůstaly po bývalé supervelmoci.

But se v nových poměrech pustil do mezinárodního obchodu se zbraněmi a postupně vybudoval rozsáhlou síť, která využívala mimo jiné leteckou dopravu.

„Skoro všechno, co se ve filmu děje, má skutečnou předlohu,“ tvrdil později Andrew Niccol. A nebyla to jen nadsázka.

But měl vlastnit nebo kontrolovat flotilu nákladních letadel, mimo jiné stroje Antonov An-12 a An-24. Letouny byly registrovány v různých zemích a některé operace měly být zakryty falešnými dokumenty.

Přeprava se přitom mohla tvářit jako humanitární či logistická pomoc. Ve skutečnosti se zbraně dostávaly do oblastí, kde za ně jejich odběratelé nabízeli peníze, diamanty nebo jinou protislužbu.

Právě podobné absurdní kontrasty chtěl Niccol přenést na filmové plátno. Obchodník se smrtí proto není jen příběhem jednoho cynického překupníka. Je také pohledem na svět, v němž se zbraně stávají obchodním artiklem a hranice mezi legálním a nelegálním obchodem může být překvapivě tenká.

Osud Yuriho Orlova se řídí scénářem, běh života jeho reálného předobrazu ale ovlivnily spíš tajné služby.

Viktor But byl v roce 2008 zatčen v Thajsku při operaci, na níž se podílely thajské úřady a američtí agenti. Po vydání do Spojených států čelil řadě obvinění souvisejících s obchodem se zbraněmi a v roce 2012 byl odsouzen k 25 letům vězení.

O deset let později se ovšem stal součástí mimořádně sledované mezinárodní výměny vězňů. Spojené státy ho směnily za americkou basketbalistku Brittney Griner, která byla v Rusku odsouzena k devítiletému trestu. Realita tak nabídla scénáristům zápletku, kterou by si možná sami netroufli napsat.

Obchodník se smrtí se snaží vytvořit dojem skutečně globálního příběhu. Hrdina se pohybuje mezi různými světadíly a filmová kamera postupně zavítá do více než třinácti zemí.

Ve skutečnosti však nebylo možné všechny lokace navštívit. Tvůrci proto kombinovali různá místa a využili i české prostředí.

Významnou roli sehrálo Kapské Město, natáčelo se také v Sýrii – a ve středočeských Milovicích. Českým divákům, zvlášť těm, co ještě stihli absolvovat povinnou službu v socialistické armádě, může při sledování filmu připadat povědomá vojenská technika.

Štáb totiž zamířil do Milovic, bývalého vojenského prostoru, který dlouhá desetiletí sloužil sovětským vojskům. Po jejich odchodu tam zůstala mimo jiné vojenská technika a filmaři potřebovali tanky pro některé scény.

A měli štěstí. V Milovicích narazili na člověka, který jich v té době vlastnil zhruba stovku. Filmaři se s ním dohodli na jejich zapůjčení. Mělo to ovšem jeden háček: stroje už byly prodané do Libye a musely být vráceny do konce roku.

Celá situace byla natolik neobvyklá, že o pohybu tanků muselo být informováno dokonce NATO. Nikdo totiž nechtěl riskovat, že někdo při pohledu na satelitní snímky vojenského prostoru usoudí, že se ve středních Čechách chystá nějaká nová invaze.

Milovice ale nebyly jediným místem, kde produkce využila neobvyklé zdroje. Tvůrci podle Niccola spolupracovali i se skutečnými obchodníky se zbraněmi. A tato spolupráce měla překvapivě praktický výsledek. Pro potřeby natáčení se podařilo získat dokonce kolem tří tisíc samopalů.

Kdyby je měl štáb vyrábět jako filmové repliky, stálo by to podstatně víc. Skutečné zbraně ale po skončení natáčení samozřejmě nemohly zůstat filmařům jako suvenýry. Stejně jako tanky se po poslední klapce vydaly ke svým odběratelům.

Na hollywoodské poměry nebyl Obchodník se smrtí žádným megaprojektem. Rozpočet činil přibližně 50 milionů dolarů, což je v porovnání s tehdejšími velkofilmy poměrně skromná částka.

Ani její získání však nebylo jednoduché. Významnou část rozpočtu se podařilo sestavit ze zahraničních zdrojů a mezinárodní byl také samotný štáb. Kameraman Amir Mokri pocházel z Íránu, hlavním výtvarníkem byl Francouz Jean Vincent Puzos, střihač byl Američan a hudbu složil brazilský skladatel.

Od prvních příprav k samotnému natáčení uplynulo přibližně rok a půl. Výsledek ale působí podstatně větším dojmem, než by odpovídalo rozpočtu. Díky rychlému střídání lokací, skutečné vojenské technice a mezinárodnímu charakteru příběhu získal film atmosféru globálního thrilleru.

A možná právě v tom spočívá jeho největší kouzlo. Obchodník se smrtí je sice hollywoodská fikce, ale jeho tvůrci si tentokrát nemuseli příliš vymýšlet. Skutečný svět obchodu se zbraněmi jim totiž poskytl materiál, který by scenárista jen těžko překonal.