Článek
Bart Cordell, úspěšný novinář žijící v USA, se vrací do rodné Francie převzít mediální impérium svého otce, který zahynul při letecké katastrofě. Doprovází ho přítel, který je jediný, na koho se může spolehnout a komu může důvěřovat. V letadle ho svede krásná dívka a hned při kontrole na letišti se u něj najdou drogy.
Začíná tušit, že nic není náhoda a že i pád letadla jeho otce byl součástí rafinovaného spiknutí. Komplot mocných ho chce zbavit vlivu, majetku a připravit o syna. Ale Cordell je příliš tvrdý, než aby se zalekl nebo nechal chytit do pasti. Je třeba ho tedy zabít…
Hraje ho Jean-Paul Belmondo (†88) zvaný Bebel a pozor: Není to komedie a hlavní hrdina se za celých 107 minut děje ani jednou neusmál! Schválně si to zkontrolujte v neděli 25. ledna ve 20.10 hodin, kdy film vysílá Televize Seznam.
Méně akce, žádní kaskadéři
V dalších rolích se vedle Bebela objevují třeba Carla Gravina (84), pozdější italská poslankyně, nebo Jean Rochefort (✝87). Malou roličku si zahrál i sám režisér Philippe Labro, jinak také novinář a spisovatel, který měl blízko k politickým a společenským tématům. Scénář ostatně vycházel z jeho vlastního románu.
Ve filmu tedy najdete něco ze zákulisí velkého byznysu, propojení politiky a médií, jakož i generační střet mezi otcem a synem. A proč se k účasti na tomto projektu nechal zlákat právě Belmondo, jenž se tehdy nacházel na vrcholu popularity? Prostě hledal náměty, které by mu umožnily vystoupit ze škatulky čistě akčního hrdiny. A Následník mu tuto možnost poskytl.
Ovšem pozor: Neznamená to, že by v něm chyběly akční scény, které navíc Jean-Paul natáčel tradičně bez dubléra. Rvačky, pády a honičky si užíval stejně jako kdykoli předtím a potom. Vydrželo mu to ještě během přípravy filmu Amazonka v roce 2000, kdy mu bylo 67.
Amazonka se natáčela na Kubě a akční scény zahrnovaly mimo jiné šplh po žebřících, úprk džunglí a skoky přes vagony rozjetého vlaku s puškou v ruce. Prostě takový běžný kondiční trénink pro skorosedmdesátníka. Filmoví kaskadéři prý seděli opodál a klidně se na Belmonda dívali. Věděli, že když si „ten dědek“ nebude vědět rady, přijde za nimi sám…
107 minut: hodně, nebo málo?
Navzdory vážnějšímu tónu se Následník stal velkým diváckým hitem. Jen ve Francii jej vidělo přes tři miliony diváků, patřil mezi nejnavštěvovanější francouzské filmy roku 1973. Stejně jako kritici oceňovali mimo jiné polodokumentární atmosféru. Natáčelo se v reálných exteriérech, zejména v Paříži a Marseille, což kontrastovalo s tehdejší běžnou praxí práce v ateliérech.
Pokud něco vyvolávalo kontroverze, byla to délka snímku. Cokoli nad půldruhé hodiny považovali distributoři za riziko – co když se diváci začnou nudit? Nenudili se a vy také nebudete. Kam se ostatně hrabe stopáž 107 minut na současnou tříhodinovou normu nastavenou Schindlerovým seznamem, Titanikem nebo Pánem prstenů?
