Major z oblíbené komedie měl v civilu modrou knížku. Na vojnu nešel kvůli papírům na hlavu

Žertovný příběh o proměně nespolehlivého mladíčka, sukničkáře v opravdového muže se snažil zlepšit představy o povinné vojenské službě. Splňoval požadavky doby na aktuální téma a nabízel oddechovou zábavu.

Komedie Copak je to za vojáka…, kterou natočil režisér Petr Tuček, měla v našich kinech premiéru 1. července 1988. Dala prostor Jiřímu Langmajerovi (59), v době natáčení jedenadvacetiletému, známému hlavně z televize, coby svobodníkovi Milanu Koubovi. Ten slouží u výsadkářů, ale má slabost – ženy, což se vůbec nelíbí svědomitému veliteli Tůmovi (Karel Roden (63)). Vášeň se mu vymstí poté, co se zamiluje do jeho sestry (Veronika Gajerová (62)).

Rozverný frajírek Kouba však prokáže lidské kvality během náročného cvičení, kdy uspěje i jako voják. O tom, že vojna nebyla kojná, ale dala se při ní zažít i legrace, se můžou přesvědčit diváci Televize Seznam v sobotu 29. listopadu od 22.25 hod. a poté i v neděli v 10.50.

Velitele celého praporu, majora Průchu si zahrál Vítězslav Jandák. Jak vzpomíná na komedii, která se natáčela od 5. května do 12. července 1987?

„Vždycky, když vidím, že ji někde v televizi dávají, tak si na tenhle film vzpomenu. Vznikal totiž velice rychle, spontánně. Já v té době točil s režisérem Tučkem na Slovensku seriál a on mi říkal: Hele, natočíme bezvadnou veselohru, budou tam hrát milicionáři zadarmo, vojáci zadarmo, policajti zadarmo, to bude perfektní a sfoukneme to velice rychle,“ prozradil Televizi Seznam.

„Já si říkal, že za každou veselohru zaplať pánbůh. A skutečně atmosféra během natáčení byla hodně veselá. Když jsme ho pak viděli, tak jsme si od toho filmu, ale opravdu, nikdo nic nesliboval. Ježišmarjá, je to taková blbina, říkali jsme si. No a vidíte, uplynulo skoro 40 let a za tu dobu se z toho stala nejoblíbenější veselohra na všech kanálech.“

Zajímalo nás, jestli se často na Jandáka obraceli filmaři, aby si zahrál nějakou vojenskou „šajbu“.

„Začal jsem je hrát až po roce 1989, třeba kapitána Matku v Tankovém praporu. Bylo toho už hodně, na to, že mám modrou knížku. Na hlavu, fakt! Prodělal jsem nějaký zánět. To víte, tehdy každý z armády zdrhal, takže jsem si na vysoké škole odsloužil 14 dnů a pak už jsem sháněl a sháněl papíry. Podařilo se a já byl zproštěn vojenské služby.“

A jak se cítil ve vojenském mundúru? „Hercům je jedno, do čeho nás navlíknou. Ale nečekal jsem, že po převratu bude těch vojenských rolí tolik. Asi mi to tehdy seklo, tak mě do vojenského začali oblékat,“ směje se Vítězslav Jandák.

Na závěr ještě znovu připomene, že při natáčení na place vládla pohodová nálada. „Pohoda tam byla díky Tučkovi, nebožtíkovi.“ Petr Tuček, pod jehož režijní taktovkou vznikly i dvě řady úspěšného seriálu Slovácko sa nesúdí, zemřel dva roky po premiéře filmu Copak je to za vojáka… v pouhých 51 letech.