Hlavní obsah
Článek

Kumpáni vedení šéfem Pepanem podvádějí, vekslují, balamutí ženy a naopak povětrné ženštiny okrádají důvěřivé pány. Jenže se jim vesměs nedaří a smůla se lepí na zlodějské paty. Žánr se divákům líbil, takže se z televizního filmu o partě podvodníčků, co se snaží všemožně bezpracně zbohatnout, vyvinul cyklus pěti komedií.

„Oslovil mě dramaturg Československé televize Václav Lux a nabídnul mi scénář, který tam v redakci zábavy měli, jestli bych ho nechtěl natočit. Oba jsme si mysleli, že jde o jednotlivou záležitost, samostatný útvar. Přemýšlel jsem o tom, koho obsadit,“ řekl Televizi Seznam Hynek Bočan (88) o vzniku komedií se šéfem Pepanem, sňatkovým podvodníkem.

„Někteří mi přišli víceméně jasní, šlo o herce, se kterými jsem hodně spolupracoval, s Jiřinou Bohdalovou, Petrem Nárožným a Karlem Heřmánkem. Naďa Konvalinková v té době byla ještě za takovou roztomilou dívenku v růžových šatech. Já se od počátků svého filmování snažil nabídnout hercům protirole.“

Jestli chcete posoudit, jak se podařilo ztvárnit lehkou děvu Nadě Konvalinkové (75), do té doby známé jako půvabné představitelky postav z pohádek, a hlavně líbezné Květušky ze sci-fi komedie Adéla ještě nevečeřela, pak si pusťte ve čtvrtek 19. listopadu od 20.10 Televizi Seznam. Bude dávat Šéfe, to je věc!, následující čtyři čtvrtky pak další ze série komedií „Šéfové“.

Excelentní podvodník Heřmánek

„Moc mě těší, že Naďa dodnes vzpomíná na to, že ji postava Marcely vysvobodila ze škatulky takových těch lyrických dívek. Až tady si zahrála pouliční holku, která je rázná a od pusy! Stala se věc, která se čas od času zdaří, že celá skupina herců si od začátku ohromně sedla. Vzájemně se doplňovali, byli výborní, skvělí,“ vyprávěl nám režisér Bočan.

„První film měl úspěch, a to byl důvod, proč se televize rozhodla, že se v tom bude pokračovat. Prodali (do tehdy pro nás zápaďácké země) první dvě tři pokračování a mluvilo se o tom, že se natočí další. V televizi mi říkali, že se jim ozvali, pokud bude točit další film stejný režisér se stejnými herci, tak ho koupí dopředu. Takže jsme točili dál.“

Vzpomíná na to, jak všichni hráli s radostí, uvolněně. První televizní komedie se šéfem Pepanem, kterého hrál Petr Nárožný, měla premiéru na konci prosince 1982, poslední V tomhle zámku straší, šéfe! 27. ledna 1990.

„Herci si vezmou svůj kostým, který visí ve fundusu, po roce, po dvou a jsou okamžitě v té figuře. Znal jsem to už předtím, protože jsem natočil nějaké seriály. Jára, tak jak ho vytvořil Karel Heřmánek, to je prostě něco!“

Text byl napsaný způsobem, že umožňoval různé improvizace. „Hodně improvizovali. Stávalo se, že jsme se domluvili na nějakém záběru, všichni věděli, kdy je konec. Jenže já neřekl STOP, protože se mi moc jejich výkon líbil, tak hráli ještě dál.“

Nechtěl karikatury

Filmování probíhalo na různých místech, včetně Moravy, kam v díle Vrať se, šéfe! unesou Pepana bratři Anežky (Jaroslava Kretschmerová), k níž sňatkový podvodník předstíral zamilovanost.

„Já na jižní Moravě předtím natáčel tři filmy podle Jana Kostrhuna, tak jsem to moc vítal. Jinak se točí v Kolíně, v Ostravě nebo v Praze, pokaždé je to trochu jiné. Každý z nás režisérů i lidí ze štábu oceňuje lokace na jižní Moravě. Má jiné kouzlo, je tam příjemné natáčení, trošku uvolněnějšího tempa, je tam to víno,“ usmívá se.

„Měl jsem moc rád pana Vladimíra Hrubého, tzv. Dádu, který hrál tatínka Slámu, hlavu moravské mafiánské rodiny. Jeho synové, třeba Zdeněk Srstka, s ním jsem už předtím dělal taky pár věcí a měli jsme se docela rádi. Bylo to takové příjemné natáčení.“

Vybaví si moment, jak Pepan přijede na náměstíčko ve vesnici a říká Anežce: „Dyť tady nejsou žádný lidi.“ Ta mu odpoví: „Pepánku, oni jsou v práci. A to je v kostce řečeno – Praha a jižní Morava. Tam prostě lidi pracujou, fyzicky jsou někde, v kravíně, na poli nebo ve vinohradu.“

Režisér hlídal, aby postavy nebyly karikatury. „Šlo mi o to, aby si divák mohl říct – Jo, takovýho chlapa znám. Že byly trochu zvláštní, to je víceméně každý z nás, každý je trochu podivín. Znovu se vracím k Járovi, jak krade jenom na levém břehu Vltavy, protože by na pravém zabloudil,“ směje se.

Na otázku, který z pěti televizních filmů má nejraději, odpoví bez přemýšlení: „Řeknu vám, který je nejdůležitější. Ten první, protože kdyby se nepovedl, tak by zůstal viset někde v archivu jako solitér a kdo ví, jestli by ho televize někdy vysílala. Taky člověk zkouší, kam až s herci může jít. Trochu to byla sázka do loterie, a když vyšla, byla to radost z práce.“

Jak získal Jiřího Sováka

Během natáčení jednoho dílu bojoval Hynek Bočan s chřipkou. „Scéna se odehrávala v bytě a já byl kvůli té indispozici strašně nervózní. Úplně jsem propadl depresi. Pamatuju se, že jsem si sedl na gauč a řekl Petrovi a Karlovi: Kluci, sežrali jsme hada, to nemůže dopadnout dobře. Ti se váleli smíchy, protože věděli, že mám špatnej den. Naštěstí jsme to překonali, já se vypotil a už to bylo zase v pořádku.“

Do posledního filmu V tomhle zámku straší, šéfe! si přál obsadit Jiřího Sováka, který v té době už nechtěl moc natáčet.

„Byl po hrozném úraze s nohou, měl bolesti. Produkce mi řekla, že tu roli kastelána na zámku nevezme. Ještě navíc se to odehrávalo v zimě, ve studených chodbách zámku. Já s ním dělal několik filmů, tak aby mu řekli, že to točím já. Šel do toho, měli jsme dobrý pracovní vztah. Je důležité, aby si režisér s herci rozuměl, důvěřovali si.“

6
fotek
Související témata:
Hynek Bočan

Další články

Načítám