Článek
Pierre Richard už měl za sebou řadu úspěšných komedií, když v roce 1981 dostal nabídku, která zásadně ovlivnila jeho další kariéru. Ve filmu Kopyto se poprvé potkal s Gérardem Depardieuem. Jeden hrál člověka, kterého celý život pronásleduje neuvěřitelná smůla, druhý muže, který je přesvědčený, že všechny problémy lze vyřešit silou, logikou a pořádnou dávkou rozhodnosti. Výsledek patří k nejpovedenějším francouzským komediím své doby.
A nejen to. Kopyto se stalo prvním ze tří filmů, v nichž se Richard a Depardieu společně představili jako poněkud nesourodá dvojice. Po něm následovali Otec a otec a Uprchlíci. Právě první společné setkání ale podle všeho fungovalo nejlépe. Posoudit to ostatně můžete sami v pátek 4. září ve 20.10 hodin, kdy snímek vysílá Televize Seznam.
Když smolař hledá smolařku
Zápletka filmu režiséra a scenáristy Francise Vebera je vlastně jednoduchá. Dcera bohatého průmyslníka Marie Bensová zmizí během dovolené v Mexiku. Soukromý detektiv Campana, kterého hraje Gérard Depardieu, už ji hledal, ale bez výsledku.
Její otec proto přijde s poněkud bizarním nápadem. Marie je totiž mimořádný smolař a přitahuje jednu katastrofu za druhou. Pokud tedy existuje člověk, který má stejnou vlastnost, mohl by ji při pátrání doslova „vystopovat“. Takovým člověkem je François Perrin v podání Pierra Richarda.
Campana proto dostane za úkol vzít Perrina s sebou do Mexika. Zatímco detektiv je přesvědčený, že všechno má svůj řád, Perrin je živoucím důkazem toho, že náhoda dokáže během několika sekund zničit i dokonale připravený plán. A právě na tomto principu Francis Veber postavil většinu humoru.
Proč zrovna Kopyto?
Český název možná svádí k představě, že se někde objeví nějaké zvíře. Ve francouzském originále se film jmenuje La Chèvre, tedy Koza. Jenže žádná koza si v něm ve skutečnosti nezahrála.
Vysvětlení je trochu morbidní, ale dokonale odpovídá příběhu. Veber při propagaci filmu vysvětloval, že „koza“ je v loveckém slova smyslu návnada, kterou lovec použije k přilákání šelmy. A přesně takovou návnadou je ve filmu Perrin. Campana ho potřebuje jako živý magnet na smůlu – protože pokud se někde pohybuje Perrin, zákonitě se musí stát něco, co ho přivede na stopu zmizelé Marie.
Pierre Richard si ostatně z role svého věčného smolaře dělal legraci i během propagace filmu. Když se ho novinář zeptal, zda má zálibu v hraní otloukánků, odpověděl v typicky richardovském duchu: nemá zálibu, má zaměstnání.
Depardieu původně nebyl první volbou
Dnes si už málokdo dokáže představit, že by Campanu hrál někdo jiný než Gérard Depardieu. Jenže Veber původně uvažoval o Linu Venturovi.
Když z této možnosti sešlo, padlo jméno tehdy pětatřicetiletého Depardieua. Ten přitom do té doby nebyl známý jako komediální herec. Veber si proto potřeboval ověřit, jestli bude s Richardem fungovat. A připravil poněkud netradiční zkoušku.
Oba herce pozval na večeři. Richard se při jídle podle Veberova pozdějšího vyprávění dokázal nejen sám umazat, ale současně „ozdobit“ jídlem i člověka sedícího naproti. Během večeře měl dokonce na Depardieua vyprsknout kečup a kousky vajíčka. Depardieu se prý v tu chvíli zatvářil přesně jako Campana. Veber měl jasno. Chemie mezi nimi fungovala.
Richard se musel krotit
Na Kopytu je zajímavé i to, že Richard zde nedostal úplně stejný prostor jako ve svých ryze autorských komediích. Jeho předchozí film Život plný malérů rovněž pracoval s motivem člověka, kterého pronásleduje smůla, ale byl výrazněji postavený na burleskní komice. Veberův přístup byl jiný.
Richard později vzpomínal, že v Kopytu použil stejný základní motiv jako ve svém filmu, Veber ho však zpracoval méně burleskně. Podle slavného komika byl scénář mimořádně dobře vystavěný.
To je možná také odpověď na otázku, proč někteří diváci považují Kopyto za jeden z nejlepších Richardových filmů. Nejde totiž pouze o přehlídku jeho typických gagů. Tentokrát má proti sobě rovnocenného spoluhráče.
Bosou nohou na štíra
Zatímco film diváky baví, samotné natáčení v Mexiku bylo podstatně méně pohodlné. Herci a štáb se museli vyrovnávat s teplotami kolem čtyřiceti stupňů ve stínu, ale také s místní faunou.
Na place se objevovali hadi a nejrůznější druhy hmyzu. Gérard Depardieu dokonce během natáčení utrpěl bodnutí od štíra. Mohl si za to ovšem tak trochu sám: pokusil se ho rozšlápnout bosou nohou.
Ostatně i dobové televizní materiály připomínají, že natáčení nebylo zrovna bez komplikací. Pierre Richard a Francis Veber o filmu hovořili už v prosinci 1981 a jejich vzpomínky doprovázely i historky z natáčení.
Zrodila se komediální legenda
Kopyto vstoupilo do kin 9. prosince 1981 a jeho úspěch byl mimořádný. Jen ve Francii ho vidělo přes 7 milionů diváků, což z něj udělalo jeden z velkých domácích filmových hitů roku. Film slavil i mezinárodní úspěch a podle dostupných údajů utržil v kinech přes 50 milionů dolarů. V USA navíc 10 let od premiéry originálu vznikl remake Pure Luck s Martinem Shortem a Dannym Gloverem.
Ještě důležitější než samotná čísla však bylo, co film odstartoval. Richard a Depardieu se ukázali jako dvojice, která dokáže fungovat opakovaně.
V roce 1983 se proto vrátili ve filmu Otec a otec a v roce 1986 následovali Uprchlíci. Všechny tři snímky spojoval podobný princip: Richard jako člověk, kterému se problémy lepí na paty, a jeho podstatně ráznější partner, který se je snaží zvládnout. Kopyto je ale jen jedno.