Článek
Když měl v listopadu 1959 premiéru film 105% alibi, diváci v pražském kině Sevastopol zírali. Za dobrodružství na filmovém plátně museli být vesměs vděční špionážním filmům o nepřátelích státu. Nebo „kapitalistickým“ kriminálkám s neomylným hrdinou oplývajícím geniálními schopnostmi. A teď viděli dvojici obyčejných, sympatických vyšetřovatelů.
Kapitán Miloš Tůma (Karel Höger) a nadporučík František Líbal (Josef Bek) si získali rázem popularitu, byli systematičtí i vtipní. Z důkazů vyvozovali závěry pomalu, vytrvale. Žádné unáhlené hypotézy či intuice, ale poctivý přístup a skládání střípků… Jejich vyšetřování připomíná precizní práci týmu v soudobém seriálu Případy 1. oddělení.
Jak se povedl film, jehož tvůrci položili základ pro sérii temných psychologických detektivek, uvidí diváci Televize Seznam 1. července ve 20.10. Po týdnu (7. 7.) na něj naváže ve stejný čas volné pokračování Kde alibi nestačí (1961) a za týden 5. července opět ve 20.10 Alibi na vodě (1965).
Vraždilo se kvůli losu?
Obyvatelé malého městečka si čtou na tabuli výsledky slosovací soutěže s hlavní výhrou osobním autem. Přičemž los mladíka Karla ji minul o jedno číslo. S kamarádem Jirkou jdou zapít smůlu do hospody, kde starému opilému účetnímu vypadne náprsní taška. Když mu Karel „šrajtofli“ podává, všimne si, že v ní má los, který vyhrál.
Mladíci Zelinku doprovodí domů, načež druhý den je nalezen mrtvý. Vyšetřovatelé zjistí, že jde o vraždu maskovanou jako nešťastná náhoda. A protože si hlavní výhru vyzvedl Karel, stává se podezřelým číslo 1. Ovšem zničehonic umírá i jeho vdaná milenka. Zdánlivá sebevražda plynem je však další vraždou…
Protřelý číšník s nevinnou tváří
Režisér Vladimír Čech obsadil do detektivky skvělé herce. Zavražděného Zelinku, účetního revizora podniku RaJ, na malém prostoru přesvědčivě ztvárnil Eduard Kohout. Dokázal vystihnout skutečnou tragédii starého muže. Zelinkovu krásnou dceru Evu hrála Jana Štěpánková (†84), v té době pětadvacetiletá, které stačily k vyjádření pocitů velké, rádoby naivní oči.
Hlavní role svěřil Karlu Högerovi (†67) a Josefu Bekovi (†76). Zatímco Tůma, představovaný zkušenějším, o devět let starším hercem, vyznívá spíš jako intelektuál, Bekův Líbal je horlivý, bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti. Coby dvojka fungují perfektně. Určitě i proto je tentýž režisér obsadil do dvou dalších kriminálek, jež mají v názvu „alibi“.
Dva mladíky Karla a Jirku si zahráli Otto Lackovič a Josef Vinklář. Protřelý a vždy ochotný číšník Neumann zvaný Kici, v podání Vladimíra Menšíka, je nevinnost sama, a přitom správně úlisný.
Z milovníka defraudant
K přesvědčivosti filmu přispěla ponurá atmosféra nočních ulic a zatemnělého bytu účetního. Stejně jako nepřikrášlená situace společnosti svírané totalitním režimem, neutěšená ekonomicky i sociálně. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Objevují se další podezřelé okolnosti včetně účetní knihy se zaretušovaným mankem z hotelu Černá růže.
To se snaží zakrýt jeho vedoucí Alfréd Batysta. Defraudanta špičkově podal František Vnouček, herec převážně vedlejších rolí, který v počátku kariéry vytvářel postavy nápadníků. K těm ho předurčovala štíhlá postava, uhlazený vzhled, příjemné vystupování i zvláštně zabarvený hlas. Diváci si nejspíš vybaví sympatického profesora češtiny a latiny Voříška v komedii Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1939.
Později se přehrál do oboru elegantních diplomatů, ředitelů, policejních úředníků, umělců, charakterních intelektuálů, ale i proletářů. Byl totiž znám výrazně levicovou orientací a také jako nadšený propagátor sovětského divadelního umění.
Ženy po něm toužily
Co se naopak snažil vehementně tajit, byla jeho orientace sexuální. Ačkoliv o Vnoučka měly ženy velký zájem, on to s nimi neuměl. Což předváděl ve vztahu s hvězdou filmového plátna Natašou Gollovou, s níž prožil tři roky plné neshod a scén, když mělo mezi nimi „k něčemu“ dojít.
Po rozchodu si herečka uvědomila, že depresivní stavy, často podpořené alkoholem, souvisely s partnerovou homosexualitou. Na to zavzpomínala ve svých pamětech. Není divu, že se rodák z Benešova u Prahy trápil. Trestnost homosexuálního vztahu plnoletých zrušil až nový trestní zákoník v roce 1961. Toho se už herec nedožil. Zemřel náhle 24. června 1960 v pouhých 56 letech.
Představitel anarchisty nápadně podobný Hitlerovi v úspěšném psychologickém dramatu Krakatit (1948) režiséra Otakara Vávry se nedožil ani premiéry svého posledního filmu Všude žijí lidé (1960). Ta se uskutečnila půl roku po hercově smrti…
