Homolkovi se vracejí! Tři komedie odhalily českou povahu, i když režisér pokračování vůbec neplánoval

Rodinné výlety, nedělní obědy, zimní rekreace a hádky, které se dokážou rozhořet kvůli naprosté maličkosti. Rodina Homolkových baví české diváky už více než půl století. Její příběhy přitom nejsou jen sledem nezapomenutelných hlášek a komických situací. Za vznikem slavné trilogie se skrývá řada zajímavých okolností a také osudy herců, kteří se do paměti diváků zapsali mnohem výrazněji, než by sami možná čekali.

Televize Seznam postupně uvede všechny tři filmy režiséra Jaroslava Papouška: Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972). Série odstartuje ve středu 4. listopadu ve 20.10 hodin, další díly budou následovat vždy s týdenním odstupem.

Ačkoli se jednotlivé příběhy odehrávají v různém prostředí, jedno zůstává stejné. Homolkovi si dokážou zkazit i tu nejpříjemnější chvíli, protože jejich rodinné soužití je nekonečným kolotočem malicherných sporů, uražených ješitností a vzájemného popichování.

Jaroslav Papoušek (†66) nebyl režisérem, který by se k filmu dostal přímočarou cestou. Nejdříve pracoval jako ladič hudebních nástrojů, později vystudoval sochařství na pražské Akademii výtvarných umění. Věnoval se také malování, ilustracím a literatuře. Právě jeho novela Černý Petr zaujala Miloše Formana a otevřela Papouškovi cestu do filmového světa.

S Formanem pak spolupracoval na scénářích k filmům Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Podílel se také na scénáři Intimního osvětlení Ivana Passera. V roce 1968 už sám režíroval Nejkrásnější věk a o rok později přišel s komedií Ecce homo Homolka.

Pokračování ale původně vůbec neplánoval. Filmové série neměl rád a příběh jedné pražské rodiny považoval za uzavřený. Jenže první snímek se setkal s takovým ohlasem, že nakonec vznikly další dva. V Hogo fogo Homolka se rodina vypraví za venkovskými příbuznými, v závěrečném filmu Homolka a tobolka pak zamíří na zimní rekreaci do Krkonoš.

Jednou z nejvýraznějších postav celé série je bezpochyby děda Homolka v podání Josefa Šebánka (†61). Jeho představitel přitom nebyl profesionálním hercem. Vyučil se automechanikem a během života vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval například jako taxikář, řidič autobusu či nákladního auta, vorař nebo autojeřábník.

K filmu se dostal díky Jaroslavu Papouškovi a Ivanu Passerovi, kteří hledali neherce pro Formanovy Lásky jedné plavovlásky. Když pátrali po vhodném bytě pro jednu ze scén, přivedl je kameraman Miroslav Ondříček ke svým příbuzným do pražského Karlína. A tam objevili budoucího dědu Homolku.

Šebánek ale zpočátku nebyl z herecké nabídky nadšený. Obával se, že vedle zkušených profesionálů bude působit nepatřičně a ostatním bude natáčení spíš kazit. Papoušek ho nakonec přesvědčil až tvrzením, že si ho sami herci vyžádali. A udělal dobře. Šebánek se stal jednou z nejvýraznějších tváří celé trilogie.

Podobný omyl provází i představitelku babi Homolkové Marii Motlovou (†67). Kvůli její přirozenosti a přesvědčivému projevu si mnozí diváci myslí, že šlo o další neherečku, kterou filmaři náhodou objevili na ulici. Ve skutečnosti měla za sebou téměř třicet let divadelní kariéry.

Motlová vystudovala konzervatoř, prošla několika divadly a po válce se stala členkou souboru Národního divadla. K filmu se dostala až v době, kdy už možná ani nečekala, že ji čeká výraznější kariérní obrat. V následujících letech se však objevila ve více než padesáti filmech a televizních inscenacích a také v řadě seriálů.

Zajímavé je, že Papoušek původně uvažoval o jiné herečce. Motlovou mu nakonec doporučila Helena Růžičková, která v ní poznala přesně ten typ ženy, jaký režisér hledal. A trefila se. Vedle babi Homolkové si ji diváci pamatují například jako svačinářku v komedii Marečku, podejte mi pero!, hospodyni v seriálu Nemocnice na kraji města nebo výkupčí lahví v Ženě za pultem.

František Husák (†55), který ztvárnil Ludvu, měl k herectví také poměrně klikatou cestu. Rodiče si pro něj přáli jisté úřednické zaměstnání, on ale nejprve toužil stát se horníkem. Později se rozhodl pro vojenskou školu, kde se začal zajímat o divadlo. Nakonec vystudoval DAMU a po absolutoriu působil v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Jeho filmová kariéra měla zajímavý začátek. V roce 1966 dostal nabídku na roli ve filmu Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela, který později získal Oscara. Skutečnou popularitu mu ale přinesla až postava Ludvy v Homolkových. Na divadelních prknech přitom patřil k výrazným osobnostem Činoherního klubu a spolupracoval s herci, jako byli Petr Čepek, Jiří Hrzán nebo Jiří Kodet.

Jeho soukromý život bohužel tak veselý nebyl. Potýkal se s alkoholovou závislostí, která poznamenala jeho vztahy i kariéru. Byl čtyřikrát ženatý a žádné z manželství nevydrželo. Zemřel v roce 1991 ve věku pouhých 55 let na krvácení do mozku po zranění hlavy. Dodnes se objevují pochybnosti, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo zda mu někdo ublížil. Okolnosti jeho smrti se však nikdy spolehlivě neobjasnily.

Čtvrtým pilířem rodiny je samozřejmě Helena Růžičková (✝67) jako Heduš. Její energická, svérázná a někdy pořádně výbušná postava je jedním z hlavních zdrojů komiky celé série. Růžičková měla mimořádný cit pro komediální situace a dokázala si získat pozornost, i když zrovna neříkala žádnou slavnou hlášku.

Papoušek se ovšem zpočátku trochu obával i dětských představitelů. Dvojčatům Matějovi a Petrovi Formanovým, synům Miloše Formana, nevěřil, že zvládnou všechny situace, které po nich scénář požadoval. Když ale viděl, jak suverénně se před kamerou pohybují, několik scén jim dokonce připsal.

A na natáčení se odehrávaly i situace, které by samy vydaly na samostatnou komedii. Při natáčení třetího dílu v Krkonoších se například Růžičková vsadila s kameramanem Miroslavem Ondříčkem, že ji Jiří Hrzán přenese v náručí přes celý parket. Ostatní se přidali, protože si mysleli, že drobný herec nemá v téhle výzvě šanci. Hrzán ale sázku bez problémů vyhrál. Odměnou byla bedna šampaňského, kterou pak herci podle Růžičkové vypili tak důkladně, že se o tom psalo dokonce v Rudém právu.