Článek
Castingu – tehdy vlastně ještě konkurzu – na jednu z nejvýznamnějších rolí v tom filmu se zúčastnili mimo dalších i Jiří Lábus a Tomáš Töpfer. Nakonec přišla z Barrandova kladná odpověď Lábusovi, dopis obsahoval tato slova: „Byl jste vybrán, Tomáš Töpfer se pro roli nehodí, je na ni příliš hezký.“
To herce samozřejmě potěšilo i „potěšilo“ zároveň. Faktem ale zůstává, že Lábus zahrál retardovaného šoféra Edu Pelce v detektivce režiséra Dušana Kleina podle scénáře Václava Šaška Zatykač na královnu z roku 1973 věrohodně a s chutí.
Jakou úlohu měla jeho postava v příběhu, který i s odstupem času působí svěže a pořád napíná nervy diváků k prasknutí, si můžete připomenout v úterý 26. května ve 20.20 hodin na Televizi Seznam.
Rodina je základ státu
V jedné ze svých „nejkočkovitějších“ rolí se ve filmu objevuje tehdy 25letá Regina Rázlová. Dnes 78letá herečka ztvárnila postavu Dagmar Králové, laborantky Chemotexu, která si – řečeno tehdejším slovníkem – žije nad poměry. To samozřejmě nenechává spát bdělé spoluobčany, až na ni jednoho dne přijde tehdejší Veřejné bezpečnosti anonymní udání.
„…ale žije si při tom jako královna. Z čeho asi? Z peněz, které vytahá z mužských! Z poctivých otců rodin, kteří do ní cpou peníze, protože je naláká na tu svou tuzexovou fasádu a ještě na něco, co se stydím napsat. Doufám, že zasáhnete energicky, protože rodina je základ státu a neměla by být rozvracena takovou…“ stojí v této perle lidové slovesnosti.
Jenže než si mohou bdělí kriminalisté na údajné zdroje jejích příjmů posvítit, někdo ji zavraždí. A nejen ji, nalezena je také uškrcená stopařka. Jedná se o jednoho pachatele, nebo jsou dva? Souvisejí spolu oba případy, nebo je to jen shoda náhod?
Jisté je na začátku jen to, že dnes by si výkon paní Rázlové vysloužil titulek ve stylu „do očí se jí dívat nebudete“. Jeden z laických recenzentů na webu csfd.cz to silně nekorektně popisuje takto: „První půle filmu patří Regině Rázlové. Vystavuje své dokonalé nohy a také výstřih, do kterého by se vlezla vrátnice Chemotexu i s vrátným a závorou…“
Závist kolegyň a zadostiučinění od soudu
Název firmy, která ve filmu Dagmar Královou zaměstnává, mimochodem odkazuje na hereččino skutečné rodinné zázemí. Její otec Stanislav Rázl se pohyboval v chemickém průmyslu, vypracoval se ale až k vládním funkcím. V roce 1969 byl krátce dokonce předsedou vlády České socialistické republiky a pak dlouholetým předsedou České plánovací komise.
Na jeho dceru se kvůli tomu některé kolegyně dívaly jako na protekční dítě, aniž jí byly ochotné přiznat herecké kvality. Když pak byla v 90. letech obviněna, že jako předsedkyně představenstva Skloexportu způsobila škodu přesahující 400 milionů korun a skončila na několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, představovalo to pro ně zadostiučinění, i když nebyla nikdy odsouzena.
To jim však zkazil Evropský soud pro lidská práva. Přiřkl Rázlové sice směšné, ale přeci jen odškodnění ve výši 5000 eur za přílišnou délku soudního řízení. Že je stále skvělou herečkou, i když výstřih už do její výzbroje nepatří, dokázala například ve filmu Tancuj Matyldo z roku 2023.
Za roli získala nominaci na Českého lva jako nejlepší herečka, film pak o rok později vyhrál hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu Sante Fe (SFiFF) v Novém Mexiku v USA. Zvítězil v konkurenci 27 filmů a dokumentů americké provenience, z Evropy byl na tento festival vybrán jako jediný snímek.
