Článek
Jaká je cena lidského života? Určitě by se našla spousta básnických metafor i seriózně míněných odhadů pocházejících třeba z prostředí pojišťoven. Filmoví fanoušci to ale díky italské komedii z roku 1989 s názvem Vyhrál jsem v loterii! vědí přesně: Pět miliard lir.
To je totiž částka, která hlavního hrdinu, smůlou pronásledovaného Paola Ciottoliho v podání Paola Villaggia, odradila od sebevražedného úmyslu. Těsně předtím, než skočil z okna, totiž zjistil, že tuhle sumu vyhrál v loterii. Ano, tou dobou panovala v Itálii hyperinflace, ale i po přepočtu na eura a dnešní spotřební koš by to byl slušný důvod k radosti a nové vlně životního optimismu. Dělá to totiž něco přes pět milionů.
I vás čeká výhra v podobě 92 minut zdařilých gagů volně pospojovaných dějem, pokud v pátek 20. února ve 20.10 hodin naladíte Televizi Seznam. Recenzenti se na webu csfd.cz shodují, že to je ten nejzábavnější film s Villaggiem mimo sérii o panu účetním, kde nezapomenutelně ztvárnil Uga Fantozziho.
Ciottoli, nebo Fantozzi?
Ten se na filmovém plátně poprvé objevil v roce 1975, jeho dobrodružství těžící z všednosti a průměrnosti jsou ale podstatně starší. Před kameru – tehdy ještě televizní – poprvé napochodoval už v roce 1968 v televizním pořadu Quelli della domenica. Villaggio mu poté dal roku 1971 i literární podobu. Když se pak začala připravovat i filmová verze, nikdo jiný pro tuto roli samozřejmě nepřicházel v úvahu.
První díl šel v roce 1975 do italských kin pod prostým názvem Fantozzi. Postupně jich přibylo ještě devět, knižní edice dostala dalších sedm pokračování.
Villagio tak měl spoustu příležitostí vypilovat svůj osobitý humor, díky kterému si jej diváci zamilovali. Jak se jeho postava jmenuje, bylo přitom v podstatě jedno. Ciottoli se stejně jako Fantozzi chová poněkud ztřeštěně a logiku byste v jeho počínání hledali jen velmi obtížně. Takže vás nesmí překvapit, že výherní los ukryje do starého psacího stroje, a když se následujícího dne vrátí domů, čeká ho nemilé překvapení.
Byl totiž vystěhován a jeho věci zabavili exekutoři. Vypraví se tedy na dražbu, aby stroj získal zpět, ale s hrůzou zjišťuje, že na ní bylo zároveň vydraženo několik úplně stejných psacích strojů, a tak se vydává od jednoho majitele k druhému a snaží se najít ten pravý. Aby to ale neměl tak jednoduché, v patách má mafiána, který si na los brousí zuby…
Účetního dvorní režisér
Zárukou kontinuální zábavy nezávislé na tom, jak se jmenuje postava nebo film, je Villagiův „dvorní režisér“ Neri Parenti. Spolupracovali už na třetím díle „účetnické“ série s názvem Maléry pana účetního (první dva snímky ještě režíroval v letech 1975 a 1976 Luciano Salce). Právě třetí pokračování se dá s odstupem času hodnotit jako nejúspěšnější.
Celá 80. léta pak natáčel Parenti své další komedie v podstatě výhradně s Villagiem. Kromě Fantozziho to byly třeba dva díly snímku Škola zlodějů z let 1986 a 1987, které vám Televize Seznam nabídla nedávno. Počátkem 90. let natočil Parenti tři díly Bláznivé komedie, kde se setkali jako dvojice s nevyčerpatelnými možnostmi a nápady Paolo Villaggio a Renato Pozzetto. Ty jste mohli sledovat v loňském roce.
