Celníci jako televizní hrdinové? Ve znamení Merkura byl unikátní projekt. Britská obdoba vznikla o 15 let později

Pašování drog ukrytých v saxofonu, krádež vzácného obrazu, mrtvola v chladicím železničním voze nebo pašování kulturních památek. To všechno řeší pětice příběhů minisérie Ve znamení Merkura. Československá televize v ní v roce 1978 udělala hlavními hrdiny zaměstnance celní správy.

A právě to je na projektu dodnes pozoruhodné. V době, kdy televizní obrazovky po celém světě zaplavovaly kriminálky, u nás občas naředěné příběhy kombajnérů, si jejich místo zabrali celníci. Televize Seznam uvede první díl v neděli 30. srpna ve 20.10 hodin, další díly pak vždy s týdenním odstupem ve stejném vysílacím čase.

Když se na celnici v Hřensku objeví mladý Karel Hradilák, není úplným nováčkem. Je totiž už třetí generací své rodiny, která si zvolila celní službu. Zpočátku ale při práci zrovna nezáří. Postupně se učí od zkušenějších kolegů a brzy ukáže, že má pro odhalování pašeráků dobrý instinkt.

V prvním díle s názvem Muzikantský celník například odhalí marihuanu ukrytou v saxofonu člena jazzové kapely vracející se ze zahraničí. Současně celníci pátrají po cenných mincích, které byly ukradeny a jejichž pachatelé se je pokoušejí dostat za hranice.

Karel Hradilák se postupně stává ústřední postavou celého seriálu. Jeho příběh se uzavírá v posledním díle, kdy se po absolvování Ústřední celní školy vrací do služby a zaměřuje se mimo jiné na pašování kulturních památek z Polska.

Na seriálu je pozoruhodné, jak velkou pozornost věnuje samotné práci celníků. Nejsou jen vedlejšími postavami, které se objeví ve chvíli, kdy kriminalisté potřebují zadržet pašeráka. Jejich práce je samotným tématem seriálu.

Pět samostatných příběhů spojuje právě prostředí československé celní a devizové hraniční kontroly. Vedle drog a kradených předmětů se řeší například pašování historických artefaktů, valut nebo cigaret. Ve třetím díle dokonce celnička při kontrole chladicího železničního vozu objeví mrtvého muže. Vyšetřování následně odhalí souvislost s pašeráky cigaret.

A protože šlo o seriál z prostředí, které většina diváků znala především z několikahodinového čekání na hranicích, mohl nabídnout i něco, co běžná kriminálka neměla: pohled do zákulisí práce lidí, kteří rozhodovali o tom, co přes hranici projde a co nikoli.

Ve znamení Merkura sice není jediným hraným televizním seriálem zaměřeným na celníky, ale podobných projektů vzniklo překvapivě málo.

Nejvýraznější zahraniční paralela se objevila až v roce 1994 ve Velké Británii. Seriál The Knock, vysílaný na ITV, sledoval práci vyšetřovatelů britské celní a daňové správy HM Customs and Excise. Nešlo přitom o jednorázový projekt – vzniklo pět řad a celkem 37 epizod, které se vysílaly až do roku 2000.

Podobnost je až překvapivá. Také britští hrdinové řešili pašování drog, zlata a dalšího nelegálního kontrabandu. Seriál se ovšem už výrazně blížil klasickému modernímu kriminálnímu dramatu a sledoval rovněž osobní životy členů vyšetřovacího týmu.

Ještě zajímavější je novozélandský seriál Orange Roughies, který se objevil v roce 2006. Jeho hrdiny jsou policisté a celníci společně chránící hranice tohoto ostrovního státu. To už ale není tak „čistý“ případ jako Merkur nebo The Knock – celníci zde sdílejí hlavní prostor s policií.

A současná televizní tvorba má dokonce několik reality/observačních seriálů, které sledují skutečné celníky při práci na letištích a hranicích. To je dnes poměrně běžný formát. Například britský Customs nebo různé pořady ze světa letištních a pohraničních kontrol.

Tvůrci rozhodně neměli nouzi o náměty. Druhý příběh se například točí kolem krádeže vzácného obrazu s názvem Léto s Venuší. Když je vyloupen zámek, informace o ukradeném uměleckém díle putuje na celní správy a zkušený celník Míka nakonec obraz zadrží na Rozvadově.

Ve třetím příběhu zase přichází na řadu již zmíněná mrtvola objevená při kontrole železničního vozu. A ve čtvrtém díle se děj přesouvá do Bratislavy, kde celníci kontrolují vlak směřující do Vídně.

Poslední epizoda pak navazuje na příběh z úvodního dílu a vrací Karla Hradiláka zpět do služby. Tentokrát má k dispozici i služebního psa, s jehož pomocí dokáže odhalit pašované drogy.

K autenticitě seriálu přispívá i prostředí. Tvůrci se nevydali pouze do televizních ateliérů, ale natáčeli přímo na skutečných hraničních přechodech. Postupně objeli Hřensko, Pomezí, Rozvadov, Železnou Rudu, Strážný, Petržalku, Harrachov nebo Náchod.

Režie se ujal František Filip, jeden z nejvýraznějších československých televizních režisérů. Do hlavních i vedlejších rolí obsadil řadu známých herců. Ústřední postavu Karla Hradiláka ztvárnil Jaromír Hanzlík, po jeho boku se objevili například Josef Beyvl, Stella Zázvorková, Kateřina Macháčková, Václav Postránecký nebo Alena Vránová.

Obsazení ale zdaleka nekončilo u nich. V jednotlivých epizodách se objevili také Jiří Somr, Jiří Lábus, Rudolf Hrušínský, Jana Švandová, Jiří Vinklář, Jan Kodet, Jiřina Štěpničková a řada dalších známých tváří.

Právě množství výrazných herců je jedním z důvodů, proč seriál dodnes působí jako malá přehlídka tehdejší herecké elity.