Článek
Ve víně je pravda, říká se. Jak ve kterém, nejspíš si myslí předseda jistého moravského vinařského družstva, když spoluobčané toužící podnikat naletí podvodníkovi. Píše se rok 1968 a šéf JZD v Pálavicích je kritizován za zastaralý způsob hospodaření. Někteří totiž chtějí obchodovat s vínem na vlastní pěst.
Film Bouřlivé víno (1976) natočil režisér Václav Vorlíček podle románu Svatý Michal od Jana Kozáka, který se spolupodílel na scénáři. Šlo o první část volné vinařské trilogie. Tvůrci děj zasadili do jara a léta citlivého okupačního roku. Na Televizi Seznam jej uvidí diváci 15. května ve 20:10. Druhou – Zralé víno (1981) – uvede Televize Seznam 22. 5. ve 20:10 a třetí, volné pokračování Mladé víno (1986) 29.května ve 20:10.
Šlo mu o blaho generací
Předseda zemědělského družstva v jihomoravské obci Pálavice vdovec Michal Janák čelí snahám některých chamtivých vinařů nenápadně se vrátit k soukromému podnikání, potažmo ke kapitalismu. Odmítne se podílet na jejich plánu.
Zatímco jim jde o vlastní obohacení, Janák, jehož budoucnost ve funkci je ohrožená, se stará o hospodaření JZD. Chce zakládat nové vinice, aby něco zůstalo i příštím generacím. Spor rozdělí vesnici na dva tábory. A na scéně se objevuje emigrant Hrdlička, podvodník, jemuž novodobí podnikatelé naletí…
Snímek s distribučním sloganem: Humorně laděný příběh o víně, lásce a mnohém jiném vznikl na politické zadání a jako úlitba, aby mohli Vorlíček se scenáristou Milošem Macourkem natočit komedii Což takhle dát si špenát (1977).
Román spisovatele Kozáka jim dal ředitel Filmových studií Barrandov, na což později režisér vzpomínal: „Pokud neposlechneme, může se nám také stát, že nebudeme pracovat vůbec…“ S Macourkem pak na natáčení kývli s tím, že si vyžádali dvojnásobný plat. A dostali ho.
Hvězdné obsazení
Film je doslova napěchovaný skvělými hereckými osobnostmi v čele s Vladimírem Menšíkem (Janák). Půvabnou agronomku Mlčochovou hraje Božidara Turzonovová, přičemž herečku mluví Libuše Švormová, protože v té době se ještě čeština slovenské kolegyně vyznačovala akcentem.
Emigranta Hrdličku si střihnul Jiří Vala, který měl oporu v bývalém statkáři Kvasničkovi – Zdeněk Kryzánek, zakladateli vinařského družstva Vidrupa. Jména Čestmíra Řandy, Slávky Budínové, Jaroslava Moučky, Rudolfa Jelínka, Otty Šimánka, Josefa Hlinomaze, Evy Trejtnarové a mnoha dalších zaručila komedii, i při stopáži cca 130 minut, divácký ohlas.
Družstevní striptérka
Vinařská trilogie měla nejen vyhovět požadavkům vedení Barrandova vyzvednout budovatelskou přítomnost a zhodnotit omyly družstevní historie, ale také pobavit. Humor Bouřlivému vínu rozhodně nechybí. Třeba povedená scéna s družstevnicí Šmejkalovou, která má předvést striptýz, vyloudí úsměv i zapšklejšímu divákovi.
Exceluje v ní Iva Janžurová, jež dává vyniknout svému komediálnímu talentu, během nešikovného svlékání se ve společnosti před družstevníky a zahraniční návštěvou. Výkřiky a smích diváků „striptérku“ nepovzbudí. Naopak se naštve a do publika vztekle zakřičí: „A just se nesvlíku! Sviňáci!“
Korunu tomu nasadí host, který se vedoucího vinárny (Zdeněk Dítě) německy zeptá, co je to „svináci“. Načež vinárník mu odpoví, že jsou to manželé od svině…
Toužila po klidu od posuzování
Postava Růženy Šmejkalové prochází, na rozdíl od mnohých jiných, všemi třemi pokračováními. Proto nás zajímalo, jak na trilogii vzpomíná Iva Janžurová (83).
„Několik let před natáčením Bouřlivého vína jsem měla zákazy filmování. Procházela jsem, aniž jsem to věděla, schvalováním na ústředním výboru strany, jestli smím to a to točit. A teď najednou nebyly problémy. Já se pídila po tom, jak to, že je nikdo nedělá s mým obsazením. Pak se ukázalo, že trilogie je nějak chráněná, že si ji může pan režisér Vorlíček obsadit, jak chce,“ řekla herečka Televizi Seznam.
S Vorlíčkem se znali, spolupracovali již předtím, proto neměla příliš mnoho vnitřních otázek k tvorbě postavy. „Šmejkalová byla zřetelně popsaná, ale zajímavé bylo, jak během těch tří dílů se z ní stala jiná, spolehlivá žena,“ směje se tomu, že se družstevnice vyznačovala původně primitivním temperamentem. Což právě vedlo k volbě, aby udělala striptýz.
„Ráda jsem ji pochopila jako komickou postavu. Takže mi ani nevadilo, že je film hájený nejvyššími stranickými orgány. Dokonce jsem si potom myslela, že už budu mít klid. Jenže to tak nebylo…“
Vzala dcery na plac
Ve Zralém víně se mezi dětmi objevily i dcery Ivy Janžurové – Theodora a Sabina Remundovy, kterým v té době bylo 6 a 8 let. Přitom vždycky říkala, že je nebrala na natáčení. Co to, že v tomto případě udělala výjimku?
„Mám pocit, že se točilo v létě a ony by byly doma bez dozoru. Prostě jednou se mnou hrály. Stály v takovém davu lidí, když jsme nachytávali podvodníka, kterého představoval pan Kopecký.“
S mužem Stanislavem Remundou (†84), hercem a režisérem, který zemřel v roce 2012, měli paní na hlídání. „V tuhle dobu nám děti hlídala báječná Maryška. Dlouho jsme hledali, paní se střídaly po krátkých intervalech, protože se některé ukázaly jako nepříhodné. Paní Maryška nám spolehlivě pomáhala. Samozřejmě měla i ona chvíle, kdy nemohla, což byl zřejmě tenhle případ.“