Albert Einstein jako roztržitý dohazovač. Se skutečným géniem toho filmový strýček Meg Ryan moc společného nemá

Romantická komedie I.Q. z roku 1994 patří k těm filmům, které diváci často „objeví“ až napodruhé. O to víc pak překvapí, jak silnou hereckou sestavu se tehdy podařilo dát dohromady. Meg Ryan, Tim Robbins (67) a Walter Matthau (†79) se sešli v lehce pohádkovém příběhu, který si z historie vypůjčil slavné jméno Alberta Einsteina, ale naložil s ním s velkou dávkou fantazie a humoru.

„Po dlouhé době se mi opět stalo, že mě zaujal starší film s dobrým českým dabingem, o kterém jsem dřív neslyšel. Přitom dovolit si napsat fiktivní scénář ze života Alberta Einsteina a ještě to pojmout coby romantickou komedii, to chtělo hodně sebevědomí,“ píše jeden z laických recenzentů na webu csfd.cz.

Režisér Fred Schepisi ovšem od začátku věděl, že film nebude historickým dramatem ani životopisným portrétem slavného fyzika. I.Q. mělo fungovat jako romantická hra s motivy lásky, rozumu a intuice – a tomu odpovídal i casting. Klíčem nebyla fyzická podobnost ani akademická věrohodnost, ale herecký šarm a schopnost působit lidsky. Jak se to povedlo, můžete posoudit v neděli 4. ledna, kdy film od 20.10 hodin vysílá Televize Seznam.

Hezká a vysoce inteligentní Catherine Boydová (Meg Ryan) je neteří nositele Nobelovy ceny – Alberta Einsteina. Její snoubenec – psycholog James – je uznávaným vědcem. Jinak je to ale nesmírně nudný maloměšťák. Do Catherine se zamiluje sympatický automechanik Ed Walters (Tim Robbins) a strýček Einstein (Walter Matthau) si ve své lásce k neteři zahraje na osud: „Doplní“ Edovo vzdělání na úroveň nadějného fyzika, jehož nečekané znalosti upoutají Catherinin zájem.

Největší pozornost na sebe pochopitelně strhl Walter Matthau v roli Alberta Einsteina. Herec, známý především svým suchým humorem, se rozhodl vyhnout karikaturnímu pojetí geniálního vědce. Odmítl přehnaně rozcuchaný vzhled i excentrické manýry a společně s kostyméry vytvořil Einsteina jako laskavého, lehce roztržitého muže, který má blíž k lidem než k rovnicím. Výsledkem je postava, která nevyučuje fyziku, ale s potěšením plete dohromady lidské osudy.

„Na to, aby se vám povedlo prorazit v showbyznysu, stačí 50 dobrých příležitostí,“ zní Matthauův často citovaný výrok. Než chytil za pačesy tu svou, vystřídal hodně takových, které s jeho pozdějším oborem neměly nic společného.

V jedenácti letech se během hospodářské krize živil prodejem limonád a účinkováním v židovském divadle. Za každé odehrané představení dostával 50 centů. Po skončení střední školy nejprve nějakou dobu pracoval jako lesník v Montaně, později jako instruktor v posilovně či trenér boxu. Během druhé světové války sloužil u letectva jako spojař na několika evropských frontách, získal řadu vyznamenání a dosáhl hodnosti seržanta.

Po návratu domů už nechtěl v armádě pokračovat, a tak se vrátil do New Yorku. Kamarád mu tehdy dohodil angažmá na Broadwayi, kde jako osmadvacetiletý debutoval paradoxně rolí senilního biskupa. Skutečná popularita přišla až po uvedení komedie s Audrey Hepburnovou Charade (Šaráda, 1963). Roli Einsteina si „střihl“ mezi dvěma veleúspěšnými snímky Dej si pohov, kámoši 1 a 2, kde s kamarádem Jackem Lemmonem představovali mrzoutské, leč neodolatelné dědky.

Meg Ryan byla v polovině 90. let symbolem romantické komedie. Jen o rok dříve se do kin dostal Samotář v Seattlu, který je dodnes etalonem žánru, a neustále připomíná, že v něm nutně nemusejí dominovat upištěné barbíny.

Kostýmy i herecký projev byly záměrně střídmé – žádná okázalost, žádná hollywoodská stylizace. Ryan měla ztělesnit ženu, která je chytrá, samostatná a přesto zranitelná. Prostě děvče z géniovy rodiny. Právě tento kontrast byl jedním z důvodů, proč ji Schepisi do role obsadil.

Během natáčení prý v dialozích (hlavně těch s Timem Robbinsem) často improvizovala. To pomáhalo posílit jejich přirozenou chemii na plátně, takže vztah obou postav působí pravdivě a uvěřitelně.

Protipólem akademického světa je Tim Robbins jako automechanik Ed. I on si dal záležet na tom, aby jeho postava nepůsobila jako učebnicový romantický hrdina. Jeho montérky jsou náležitě obnošené, pohyby u auta přirozené a Edovou největší devízou je lidská empatie. Kontrast mezi ním a vědeckým prostředím je zdrojem většiny humoru.

Na place panovala podle vzpomínek štábu uvolněná nálada, k níž výrazně přispíval nejzkušenější z herců Matthau. Často fungoval jako neformální mentor, vtipy uvolňoval napětí a pomáhal mladším kolegům najít správný tón scén.

Příběh se sice odehrává na univerzitě v Princetonu, kde Einstein skutečně působil, natáčelo se ale i na jiných místech, aby bylo možné prostředí stylizovat do lehce pohádkové podoby připomínající klasické romantické komedie 30. a 40. let. Štáb pracoval zejména v New Jersey a Kanadě, kde bylo snazší navodit dobovou atmosféru. Tvůrci se vyhýbali autentickým univerzitním prostorám, aby nebyli svázáni historickou přesností.

Film vlastně nikdy nepatřil mezi největší hity své doby, tím spíš ale dnes vynikne jeho nadčasovost. Výrobně přišel zhruba na 25 milionů dolarů, tržby v USA tak tak zajistily návratnost investice, ekonomickou stránku zachránila až zahraniční kina, videokazety a televizní práva. Takoví Flinstoneovi z téhož roku sice stáli skoro dvojnásobek, vydělali však 341 milionů USD.

Kouzlo I.Q. podle dobových recenzí spočívá v kombinaci silného obsazení a myšlenky, že skutečná inteligence se neměří počtem titulů. A že i génius, jakým byl Albert Einstein, by možná dal přednost lásce před dokonalým výpočtem.