Článek
Partu nejrůznějších charakterů a typů vykreslili scenáristé Karel Štorkán a Jiří Bednář v seriálu z vojenského prostředí Chlapci a chlapi. Takže se v něm objevil bývalý kriminálník a boxer, řezník, slovenský traktorista či plachý opravář televizorů. Do rolí branců potřeboval režisér Evžen Sokolovský neokoukané tváře, proto využil své tehdejší studenty.
Mnohé z nich pak jedenáctidílné drama, které ukazovalo mladé kluky s jejich opravdovými problémy, a dokonce prvně přineslo na televizní obrazovky i téma šikany, skutečně proslavilo. A dalo jim i pořádně zabrat, protože seriál se natáčel nejen v reálných interiérech, ale i v exteriérech. Herci, oblečení do zeleného sukna, si během filmování v terénu pořádně mákli.
Co všechno se dá na vojně prožít, uvidíte na obrazovkách Televize Seznam vždy ve čtvrtek od 3. září od 20.10 hodin.
Z „absíka“ nadporučíkem
Mezi spoustou hlavních a vedlejších postav nejsou jen „záklaďáci“, ale pochopitelně i jejich velitelé. Jednoho z nich si zahrál František Kreuzmann (63), kterému v době natáčení bylo 25 let. S partou pěti spolužáků z DAMU odešel do mosteckého divadla. Jako začínající herec neměl prakticky žádné zkušenosti s televizní prací.
Režisér si ho vybral v době, kdy vojančil v AUSu coby absolvent vysoké školy. „Řekl mi: Franto, máš tam roli, tak si podtrhej důležité věci červeně, míň důležité zeleně, nejmíň modře. Do té doby jsem nevěděl vůbec nic, ani jakou roli budu hrát,“ řekl Kreuzmann Televizi Seznam.
Pro celý štáb znamenalo filmování svým způsobem opravdovou vojnu. Herci řídili bojová vozidla, vytvářeli rojnice, brodili se bahnem, sněhem, obličej si mazali Indulonou, aby neměli omrzliny. Fyzičku pro velitele roty nadporučíka Jiřího Ráže měl dobrou, uměl i střílet.
Bez kaskadéra
Vybavuje si třeba scénu, kdy hoří ošetřovna na dětském táboře a on má zachránit z domu zraněného kluka.
„Odmítl jsem kaskadéra. Stojím před hořícím domem, dolehlo to na mě, cítil jsem děsný strach. Proběhl jsem, kudy bylo třeba, scénu absolvoval, ale vítr jsem z toho měl obrovskej. Nakonec záběr, jak stojím vystrašený, v seriálu nebyl. Obdivuji kaskadéry a ty, kteří za nás podstupují riziko.“
Když filmování skončilo, řekl mu režisér, že má vlastně natočeno jedenáct filmů a zkušenosti jak hrom. „Já byl tehdy strašný ucho před kamerou, nevěděl jsem, kam mám koukat, co mám dělat,“ přiznal Televizi Seznam František Kreuzmann, který je zástupcem čtvrté herecké generace Kreuzmannů.
Jeho praděda Adolf (†83) působil jako první člen Budilova souboru v Plzni. Děda František (†65) začínal také v Plzni, pak šel do Brna, na Vinohrady a poté do Národního divadla, kde hrál až do smrti. Patřil tehdy k nejobsazovanějším hercům, ve 30. letech ztvárnil desítky filmových rolí.
„S dědečkem jsme se minuli, zemřel v roce 1960 a já se narodil 1963,“ říká člen Spolku Kašpar. Zato zažil dědovu sestru Annu Kreuzmannovou (†95), rovněž herečku, která zemřela v roce 1994. Prošla kočovnými společnostmi, až se dostala do kamenného plzeňského Loutkového divadla Josefa Skupy, kde v příbězích Spejbla a Hurvínka byla první interpretkou Máničky.
V slavné herecké linii pokračovala Alena Kreuzmannová (†63), Františkova maminka, která zesnula o rok dřív než její teta, v pouhých 63 letech. Pro specifický hlas ji často režiséři obsazovali do dabingu a také namlouvala jiné herečky. Dlouhé roky, až do důchodu, byla členkou Městských divadel pražských.
