Od Benátek přes Milán a Paříž až na pražskou Náplavku: Pět příběhů, pět legendárních chutí

Hořkosladký, citrusový, květinový nebo raději ovocnější? Svět Spritze je mnohem pestřejší, než by se mohlo na první ochutnání zdát. Jeho příběh začal v Benátkách, odkud se postupně vydal do Milána a pak přes Alpy až do Paříže. Pět různých podob tohoto oblíbeného drinku nyní můžete přijít ochutnat také na pražskou Náplavku na Dvořákovo nábřeží do baru Love Ciao Spritz – navíc s padesátiprocentní slevou. Stačí, když bude hezky!

Spritz má za sebou dlouhou cestu. Jeho kořeny sahají do severní Itálie 19. století, kde si během habsburské nadvlády místní víno začali vojáci a diplomaté ředit vodou. Z jednoduchého zvyku se postupně stal jeden z nejslavnějších italských aperitivů. Dnes už ale rozhodně neplatí, že existuje jen jedna podoba Spritzu. Rozdíl může být v hořkosti, citrusovosti, bylinkách i sladkosti a také v příběhu, který konkrétní drink provází. Jakému přijdete na chuť vy?

Benátky, bublinky, hořkosladká chuť a sklenka plná ledu. Spritz se v Benátkách nepije proto, aby kolem něj někdo strávil půl hodiny za domácím barem. Je to aperitiv, který má být jednoduchý a osvěžující. Základem jsou hrozny odrůdy Glera a přírodní bylinná aromata, které vytvářejí výraznou hořkosladkou chuť s ovocným aroma.

Praktické vědět: Žádné odměřování ingrediencí ani domácí barmanská laboratoř. Drink Ciao Spritz je namíchaný rovnou v lahvi v hotovém poměru. Stačí ho dobře vychladit, nalít na led a případně přidat plátek pomeranče nebo olivu.

U tohoto Spritzu se nemusí hádat, co hraje hlavní roli. Je to citron. A ne ledajaký. Lemon Farm Spritz kombinuje základ z hroznů odrůdy Glera s výraznou chutí citronů z italské Riviéry. Oproti hořkosladkému Ciao Spritz tak přináší jinou polohu: svěží citrusovou chuť, jemné perlení a lehkost, která se neztrácí ani po několika doušcích.

Nejlépe mu sluší pořádná porce ledu, plátek citronu nebo pár lístků čerstvé máty. A stejně jako u předchozí varianty není potřeba nic složitě míchat – poměr ingrediencí je připravený rovnou v lahvi. Pokud má Spritz připomínat Itálii na první doušek, citron k tomu má docela dobré předpoklady.

Co se stane, když při přípravě Negroni sáhnete po špatné lahvi? V Miláně z toho v roce 1972 vznikl jeden z nejslavnějších omylů v historii koktejlů. Barman Mirko Stocchetto tehdy v baru Basso při přípravě klasického Negroni omylem použil místo ginu šumivé víno. Hostům ale nový, lehčí drink zachutnal a „Sbagliato“ (tedy „omylem“) bylo na světě.

Dnešní varianta tenhle milánský nápad staví na prémiovém bylinném bitteru, sladkém vermutu a italském šumivém víně. Zůstává výrazně hořkosladká a bylinná, jen bublinky jí dodávají lehčí a svěžejší charakter. Na ledu ji můžete doplnit pomerančem nebo snítkou rozmarýnu. Někdy zkrátka není potřeba dělat všechno správně. Negroni Sbagliato je důkazem, že i chyba může mít dobrou chuť.

Ne každý spritz musí být hořký a oranžový. Hugo si jde vlastní cestou a ta vede přes Alpy. Jeho příběh se začal psát v roce 2005 v severoitalském Jižním Tyrolsku, kde barman Roland Gruber v městečku Naturno hledal svěžejší a aromatičtější alternativu k tehdy oblíbenému benátskému Spritzu. Původní receptura pracovala se sirupem z meduňky, ten ale později vystřídal dostupnější bezový květ. A právě ten dnes určuje charakter Huga: jemně květinový bezový sirup, suché Prosecco, soda, limetka a čerstvá máta. Pro ty, kdo mají raději Spritz jemnější, voňavější a méně hořký, je Hugo logickou odbočkou.

Pomeranč, bublinky a Paříž. Mimosa sice není Spritz v pravém slova smyslu, do téhle společnosti ale zapadá překvapivě dobře: Jako ostatní drinky staví na šumivém víně a osvěžení, jen místo bylinného bitteru či bezu přidává pomerančový džus. Její historie se spojuje s pařížským hotelem Ritz ve 20. letech minulého století a barmanem Frankem Meierem, přestože přesné okolnosti jejího vzniku nejsou zcela doložené. Mezinárodní boom přišel o několik desetiletí později. V 60. letech si Mimosa získala pozornost také v USA, kde si ji oblíbil režisér Alfred Hitchcock, a její popularita postupně pronikala i za hranice aristokratických salonů.

Dnes je Mimosa spojována s uvolněným víkendovým brunchem a neformálním společenským setkáním. Její charakter stojí na svěží citrusové chuti, jemném perlení a typické zlatavé barvě. A kdo chce chuť posunout ještě o něco dál, může do klasické kombinace přidat kapku pomerančového likéru. Z pařížské hotelové klasiky se tak stal drink, který se dnes bez problémů obejde bez smokingu i hotelového baru.

Udělejte si malý kvíz a ověřte si, jak dobře znáte Spritz: