Příběh obrovské lásky, odhodlání a kruté smrti: Tragédii manžela britské lady odhalil nalezený list s mrazivými řádky

Záhadné zmizení dvou britských polárních lodí se 129 muži v arktickém ledu roku 1845 vyvolá v Londýně šok, ale admiralita Jejího Veličenstva nad nimi po letech marného čekání láme hůl. Odhodlaná Lady Jane Franklin však odmítá přijmout smrt svého manžela, sira Johna Franklina (1786–1847), vůdce zmizelé expedice. Investuje do pátrání celé jmění a spustí obří kampaň.

V seriálu o lovcích pokladů se tentokrát nevydáme za zlatem ani drahým kamením. Pro Lady Jane Franklin se totiž nejcennějším pokladem světa stává její milovaný muž a jeho ztracená posádka. Její nezdolná vůle nakonec odhalí pravdu o tragédii, kterou v letech 2014 a 2016 definitivně zpečetí až kanadský vládní tým Parks Canada, když propojí moderní sonary s ústní tradicí Inuitů, původních obyvatel Arktidy.

Když z Whitehallu po pěti letech nejistoty přichází chladné prohlášení, že vládní záchranná operace je nemožná a všichni námořníci jsou považováni za mrtvé, Lady Jane Franklin povstane k životnímu boji. Před zaskočenými lordy z admirality ostře vyhlásí: „Odepisujete je zaživa z pohodlí svých kanceláří? To nikdy nedovolím! Dokud dýchám, nepřestanu hledat! K čemu jsou mi peníze a postavení, když můj muž trpí v ledu? Pošlu k severnímu pólu další loď, i kdybych měla prodat poslední kus svého majetku a sama stanout na palubě!“

Vzápětí sedá ve svém londýnském salonu ke stolu a začíná psát dopisy, které brzy otřesou celou britskou říší a odstartují největší soukromou pátrací akci v historii.

Jane není jen druhou manželkou slavného polárníka, která by stála v jeho stínu. Tato sečtělá aristokratka je zcestovalou ženou s širokým rozhledem a nezdolnou povahou. V manželství funguje jako Johnův nejbližší spojenec a rovnocenný partner, který dává jeho vizím jasný směr. Vyznačuje se skvělým strategickým myšlením a schopností přesvědčit vlivné politiky i novináře. Jejich vztah stojí na hluboké úctě, společné vášni pro objevování a naprosté věrnosti.

Když britská vláda stále váhá, Jane vezme osud expedice do vlastních rukou. Rozprodá rodinný majetek, vloží do pátrání veškeré úspory a spustí první mezinárodní pátrací akci takového rozsahu v historii. Píše osobní dopisy americkému prezidentovi, apeluje na novináře po celém světě a nabízí obrovské finanční odměny všem, kdo přinesou jakoukoli zprávu. Její zásluhou vyplouvá do Arktidy přes čtyřicet záchranných lodí. I v soukromých dopisech, jež zoufale posílá s každou záchrannou výpravou do ledové pustiny v naději, že je její manžel objeví, odhalí hloubku svého absolutního sebeobětování: „Musel jsi vždycky cítit, že neokřeji a neuklidním se, dokud o tobě nebudu mít nové zprávy… Je to jediná myšlenka mého srdce, jediný cíl a náplň všech mých sil a vnitřní energie. Můj drahý muži, žiji jen pro tebe.“

Atmosféra v Londýně houstne a z pátrání po ztracených námořnících se stává celonárodní obsese. Mnozí současníci sledují neúnavné počínání Lady Jane s nemalým úžasem. Samotný slavný spisovatel Charles Dickens (1812 – 1870), který její kampaň pozorně sleduje a podporuje v tisku, složí nezdolné vdově veřejnou poklonu: „To, co tato žena předvádí před očima celého světa, přesahuje hranice lidského odhodlání. Zatímco mužské autority selhávají a balí kufry, její odhodlání dál motivuje desítky dobrovolníků a mořeplavců, kteří se odmítají vzdát naděje.“

Napětí vrcholí v momentě, kdy záchranná loď HMS Resolute nalézá v zamrzlých pustinách první stopy po Franklinových mužích – opuštěné tábořiště na ostrově Beechey a tři osamělé hroby pod sněhem. Když se zpráva dostane do Londýna, Lady Jane s napětím svírá v rukou depeši a věří, že její muž žije. „Našli jsme jejich stopy! Vím, že tam někde pořád jsou a čekají na nás! Každý den, o který zpomalíme, je může stát život!“ volá v horečnatém rozrušení k velitelům záchranných výprav, když je osobně vyprovází v přístavu. Místo nálezu živých mužů však přichází jen další bolestné ticho bílé pustiny.

Roky utíkají, naděje slábne, ale Jane odmítá obléknout vdovský závoj. Když záchranným týmům docházejí síly i finance, neváhá investovat poslední zbytek rodinného jmění do zakoupení malé parní jachty Fox. Sama dohlíží na její vybavení a osobně instruuje kapitána Leopolda McClintocka (1819 – 1907): „Přivezte mi zprávu o mém muži, kapitáne. Ať už je jakákoli! Raději přijmu nejstrašnější pravdu, než abych do konce života žila v této mučivé nejistotě.“

Právě výprava Leopolda McClintocka, kterou Lady Jane z drtivé většiny financuje ze svých ztenčujících se prostředků, v roce 1859 přinese definitivní rozuzlení. Na ostrově Krále Viléma objevuje pod kamennou mohylou zažloutlý list papíru s ručně psanými řádky.

Text všechny šokuje: lodi uvíznou v drtivém sevření ledu a sir John Franklin umírá 11. června 1847. Přeživší muži, zdecimovaní mrazem, kurdějemi a otravou olovem z nekvalitních konzerv, opouštějí plavidla v dubnu 1848 a vydávají se na zoufalý pochod smrti směrem k pevnině. Ani jeden ze 129 členů posádky nepřežije.

„Objevila pravdu, jejíž hledání všichni ostatní vzdali. Její odhodlání přineslo výsledky, jakých celé britské námořnictvo nedosáhlo za celá léta,“ píše tehdejší tisk o nezdolné Jane, která sice svého manžela živého nezachrání, ale zanechá nesmazatelnou stopu v historii polárního výzkumu. Za své zásluhy a organizaci výprav obdrží v roce 1860 jako vůbec první žena v historii prestižní Zlatou medaili Královské geografické společnosti.

Záhada přesného místa odpočinku obou vraků nedává badatelům spát ani o století později. Po více než 150 letech přebírá iniciativu kanadská vládní agentura Parks Canada. Tým archeologů a hydrografů zahajuje v roce 2008 velkolepý výzkum za použití bočních sonarů a podmořských robotů.

Klíčem k úspěchu se stává spojení moderní techniky a starobylé ústní tradice Inuitů. Kanadští vědci naslouchají inuitským pamětníkům, jako byl například inuitský lovec a historik Louie Kamookak (1959 – 2018). Právě inuitská rodová svědectví, předávaná po generace po více než půldruhého století, přesně popisovala, jak jejich předkové sledovali dvě velké černé lodi uvězněné v ledu, bílé muže táhnoucí těžké saně i to, jak se jedna z lodí nakonec potopila v místech, kam se západní pátrací výpravy nikdy nepodívaly.

V září 2014 přichází historický triumf: sonar agentury Parks Canada na dně zálivu Wilmot and Crampton Bay zachytí stín rozsáhlého vraku – jde o vlajkovou loď HMS Erebus. O dvě léta později, v září 2016, objevují výzkumníci v zátoce Terror Bay u ostrova Krále Viléma i dokonale zachovalou HMS Terror.

„Podívejte se na ten obraz ze sonaru! To není skála, to je trup! Kormidlo je netknuté, lodní zvon leží přímo před námi!“ volá nadšením podmořský archeolog Parks Canada, když na obrazovce poprvé spatří obrysy HMS Erebus.

Unikátně zachovalé trupy v ledové vodě odhalí fascinující detaily o posledních dnech výpravy a uzavírají příběh obrovské lásky a odhodlání, které přemohlo i arktický mráz.

Ačkoli se Lady Jane nikdy nepodaří obejmout svého manžela živého, její příběh prorazí pověstný „ledový strop“ v do té doby ryze mužském světě polárních objasňování. Svojí odbornou znalostí arktické geografie, vizionářstvím a neústupností se stane přímou inspirací a průkopnicí pro další generace ženských badatelek. Na její odkaz o několik desetiletí později navážou legendární polárnice a cestovatelky, jako byla americká průzkumnice Louise Arner Boyd (1887 – 1972), jež v 30. letech 20. století sama financovala a vedla vědecké expedice do Grónska a Arktidy.

Pro všechny novodobé objevitele zůstává věčným symbolem – důkazem, že největším motorem lidského poznání není pouhá touha po bohatství či slávě, ale oddanost, láska a nezlomná víra. Jane po odhalení osudu expedice nezhořkne. Až do vysokého věku pokračuje v cestování po celém světě, podporuje vědecké výpravy a bojuje za uchování památky polárních průkopníků.

Když v roce 1875 v Londýně ve věku 83 let klidně umírá, truchlí pro ni nejen celá Velká Británie, ale i vědecký svět. Zanechává po sobě trvalý odkaz, že lidské odhodlání a věrnost dokážou překonat i chvíle, kdy už celý zbytek světa nad námi láme hůl.