Pět let bez Mekyho Žbirky (†69): Porazil Gotta, miloval Beatles, jeho poslední album dokončil syn

Přišla za ním do šatny pražské Lucerny jako středoškolačka, která chtěla udělat rozhovor do školního časopisu. Netušila, že místo novinářské zkušenosti získá životní lásku. Miroslav Žbirka tehdy už patřil k největším hvězdám československé populární hudby. Kateřinu si ale získal něčím jiným než Zlatým slavíkem. Dokonce jí věnoval píseň, která se stala jednou z jeho nejslavnějších. Od jeho smrti letos uplynulo pět let.

Meky Žbirka a Kateřina se poprvé setkali v době, kdy mezi nimi byl nejen věkový rozdíl, ale také několik set kilometrů. On byl známým zpěvákem, ona studentkou pražského gymnázia. Jejich seznámení přitom má téměř filmový scénář. Kateřina se původně měla na rozhovoru podílet se spolužákem, ten však nakonec nemohl přijít. Do Lucerny se proto vydala sama. Z původně pracovního setkání se postupně vyvinul vztah, který vydržel až do Mekyho smrti.

Zpěvák se do mladé studentky zamiloval, jejich románek ale zpočátku zůstával před jejími rodiči utajený. Když jí volal domů, někdy se představoval jménem jiného hudebníka. Situaci nakonec prozradila právě jeho píseň Katka. Když ji rodiče uslyšeli, začali tušit, kdo se za tajemným telefonujícím skutečně skrývá. Žbirka později vzpomínal také na to, jak se spontánně vydal z Bratislavy do Prahy, aby Kateřinu překvapil na maturitním plese. V roce 1988 se vzali.

Vztah se postupně proměnil také v pracovní partnerství. Kateřina se stala Mekyho manažerkou a člověkem, kterému zpěvák bezvýhradně důvěřoval. Společně vychovali dceru Lindu a syna Davida. Z prvního manželství měl Žbirka ještě dceru Denisu.

Miroslav Žbirka se narodil 21. října 1952 v Bratislavě. Jeho otec Šimon byl Slovák, maminka Ruth pocházela z Anglie. Rodiče se seznámili za druhé světové války v Londýně. Žbirka starší byl příslušníkem Československé samostatné obrněné brigády, jako tankista se v roce 1944 zúčastnil vylodění Spojenců v Normandii. Angličtina pro synka nebyla jen cizím jazykem, ale přirozenou součástí rodinného prostředí.

K hudbě ho přivedli starší bratři a velmi brzy také britská popová scéna. Zásadní vliv na něj měli Beatles. Jejich melodika, způsob skládání i osobitý přístup k nahrávání se staly inspirací, kterou si uchoval po celý život. Nebyl přitom jen obdivovatelem slavné čtveřice. Sám se chtěl stát muzikantem, který bude skládat vlastní písně a nebude se spokojovat s pouhým napodobováním zahraničních vzorů.

Hudební kariéru začal už v patnácti letech. Výrazněji na sebe upozornil v sedmdesátkách, kdy se stal členem skupiny Modus. V roce 1977 s ní vyhrál Bratislavskou lyru díky písni Úsmev. Kapela patřila k nejvýraznějším slovenským uskupením své doby a Žbirka v ní našel důležité tvůrčí zázemí. Postupně se však začaly projevovat názorové rozdíly a v roce 1980 odešel společně s Lacem Lučeničem.

Založili skupinu Limit a Meky se stále výrazněji prosazoval také jako sólový zpěvák. Právě tehdy se začala naplno rozvíjet jeho osobitá hudební dráha. Dokázal spojit melodický pop s rockovými prvky, inspiraci britskou scénou s československou písničkářskou tradicí a vedle slovenských skladeb bez problémů tvořil i v angličtině.

Rok 1982 se stal jedním z nejdůležitějších v jeho kariéře. Žbirka tehdy získal Zlatého slavíka a stal se prvním slovenským interpretem, který v československé anketě zvítězil. Zároveň dokázal porazit Karla Gotta, jehož nadvláda se do té doby zdála téměř neotřesitelná. Nebyla to jen osobní satisfakce, ale také důkaz, že československá populární hudba má novou výraznou osobnost.

Ve stejném období vznikaly skladby, které dodnes patří k jeho nejznámějším. Biely kvet, Atlantída nebo 22 dní se staly hity, které přežily několik generací posluchačů. Žbirka přitom nebyl muzikantem, který by chtěl celý život opakovat jeden úspěšný recept. Spolu s Lacem Lučeničem se zajímal o nové zvuky a technologie, experimentoval s elektronikou a snažil se posouvat vlastní tvorbu dál.

Zajímavé příběhy se skrývají i za jednotlivými hity. Například píseň 22 dní vznikla podle Žbirkových slov s melodií, která k němu jednoduše „přišla“. Název měl řadu možných výkladů, ale zpěvák s nadsázkou říkal, že text nemohl být jiný. Skladba se stala jedním z jeho koncertních pilířů. Podobně důležitá byla i Atlantída, která se postupně zařadila mezi nejvýraznější československé popové písně osmdesátých let.

Žbirka nikdy neskrýval, jak moc ho ovlivnila britská hudba. Beatles pro něj nebyli jen oblíbenou skupinou, ale zásadním hudebním vzorem. O to větší význam mělo, když se mu v roce 2012 podařilo poprvé dostat do legendárního londýnského studia Abbey Road. K šedesátinám mu tento zážitek připravila právě manželka Kateřina.

Nejdříve tam nahrál dvě skladby, později se do studia vrátil a v roce 2015 v něm vznikalo jeho dvojalbum Miro. Jedna jeho část byla nazpívaná anglicky, druhá slovensky. Na nahrávání se podíleli také britští muzikanti a producent Rob Cass. Mezi spolupracovníky nechyběl ani textař Pete Brown, známý mimo jiné díky spolupráci s kapelou Cream.

Žbirka byl oblíbený i pro svůj humor a nenucený projev. Nepůsobil jako hvězda, která by si musela neustále dokazovat vlastní důležitost. V rozhovorech často odpovídal s nadhledem, dokázal si udělat legraci sám ze sebe a ani po desítkách let na scéně neztrácel zvědavost. Rád spolupracoval s mladými lidmi a zajímalo ho, co nového se v hudbě děje.

V roce 2020 o něm režisér Šimon Šafránek natočil celovečerní dokument Meky. Diváci v něm mohli poznat nejen slavného zpěváka, ale také člověka, který měl rád svou rodinu, přátele, Londýn a především hudbu. Snímek získal Českého lva za nejlepší dokumentární film.

V roce 2017 prodělal vážný zápal plic, který ho ohrožoval na životě. V říjnu 2021 se znovu ocitl v nemocnici. Fanouškům tehdy prostřednictvím sociálních sítí vzkázal, že ho dostihl zákeřný bacil a skončil na infuzích. Požádal je, aby mu posílali energii, protože ji bude potřebovat.

Kvůli zdravotnímu stavu musel zrušit také koncert v pražské Lucerně, který se měl uskutečnit u příležitosti jeho 69. narozenin. Na pódium už se nevrátil. Podle manželky Kateřiny zemřel v důsledku komplikovaného zápalu plic a opakovaných zánětů. Byla s ním až do posledních chvil.

Zpráva o jeho smrti přišla před pěti lety, 10. listopadu. Žbirkův manažer ji doprovodil větou, která byla pro Mekyho typická: „Správy o mojej smrti sú pravdivé, to by povedal Meky, keby žil.“ I v tak smutné chvíli se tak připomněl jeho osobitý humor.

Meky po sobě zanechal ještě jednu mimořádnou hudební kapitolu. V posledních letech života pracoval na novém albu, které už bohužel nestihl dokončit. Jeho syn David dostal za úkol navázat na otcovy nahrávky a dovést je do podoby hotové desky.

Album Posledné veci vyšlo v květnu 2022 a obsahuje dvanáct nových písní, které Žbirka napsal v posledních dvou letech života a nazpíval krátce před smrtí. David se ujal dokončení a produkce společně s britským producentem Patrickem Jamesem Fitzroyem. Nahrávali v londýnském studiu Konk, které patří Rayi Daviesovi z Mekyho oblíbené skupiny The Kinks.

Zvlášť dojemná je skladba Nejsi sám, v níž zaznívá také hlas Davidova otce. Jejich společný duet tak dostal po Mekyho smrti úplně nový význam. Album navíc symbolicky uzavřelo více než padesátiletou autorskou dráhu zpěváka, který měl i na sklonku života stále co říct.