Nejkrásnější kluk z DAMU skončil kvůli alkoholu málem na dně. Zlom přinesl Anděl s ďáblem v těle

Herectví ho vlastně nikdy moc nelákalo. Měl převzít řeznickou živnost po tátovi, ale jen co se stačil vyučit řemeslu a absolvovat obchodní akademii, aby se vyznal i ve firemním účetnictví, stali se z rodičů „třídní nepřátelé“, z táty „vykořisťovatel“ a ze synka nežádoucí živel, který nemá nárok dál studovat za dělnické peníze, jak se tehdy říkalo.

Svatopluk Matyáš (†90) tedy mohl zapomenout na medicínu, o které uvažoval, protože jako vyučeného řezníka ho neděsila krev. Rozhodně ale nechtěl na vojnu, kde by s ním mohli „po bolševicku“ nepěkně zatočit. Pak se v novinách dočetl, že v Praze existuje jakási DAMU. Přihlásil se a vzali ho.

„Byl to nejkrásnější kluk v ročníku,“ vzpomínal později na svého spolužáka herecký kolega Dalimil Klapka (†89) na ČT ve 13. komnatě, která byla věnována Svatoplukovi a zejména 25. výročí jeho abstinence. Do doby, než se rozhodl jednou provždy seknout s alkoholem, k němu měl totiž většinu života více než kladný vztah.

Svatopluk Matyáš se narodil 18. září 1929 v Radslavicích na Přerovsku. Hereckou školu ukončil v roce 1956. Nastoupil do angažmá v oblastním divadle v Hořovicích (1956-1958), poté hrál v Divadle v Hradci Králové (1958-1961), ve Státním divadle v Ostravě (1961-1966) a v Olomouci (1966-1979). Od roku 1979 byl několik let jako herec ve svobodném povolání, v roce 1986 se pak vrátil do stálého angažmá v Olomouci, odkud v roce 1990 odešel do důchodu.

Hned po škole sice získal i první malé filmové role, první opravdu výraznou byl však kapitán Pavel Kolář ve skvělém válečném dramatu Nebeští jezdci o československých letcích v Británii. Film se točil o prázdninách 1968 a okamžitě po dokončení putoval do trezoru. Mezitím přikvačili sovětští soudruzi na vlastních strojích a československému lidu důrazně připomněli, že to přece byli oni, kdo osvobodili naši zemi. Žádní západní imperialisté a jejich přisluhovači.

Tvůrci ale ještě stihli předpremiéru, na kterou pozvali bývalé piloty RAF, o nichž film vlastně byl. Sjeli se z různých koutů republiky a pracovišť. Převažovaly mezi nimi doly a jednotná zemědělská družstva, kam dostali po válce „umístěnky“ jako projev vděčnosti za to, jak nasazovali životy v boji s fašistickým Německem. Dojatě se dohadovali, na kterém anglickém letišti se asi natáčelo. Netušili, že to byly Kbely.

Na herecké obsazení se naštěstí nevole strany a vlády nepřenesla. Matyáš měl nicméně jako herec oblastních divadel u barrandovských režisérů stejně handicap. Ten mu pomohl vyrovnat až rozvoj hrané tvorby z produkce regionálních studií tehdejší Československé televize v Brně a Ostravě.

Dostal se tak například k roli čeledína Jotidoma v seriálu Kamenný řád (1975). Mohl v ní uplatnit všechno, co se naučil v mládí v rodinném hospodářství. „V 10 letech jsem třeba už uměl orat,“ vzpomínal ve 13. komnatě na ČT.

Jeho role sice byly rozmanité, zlí jazykové je ale začali označovat „od postele k posteli“. Režiséři totiž málokdy odolali pokušení nechat tohoto fešáka obluzovat nějakou tu krásnou ženu. V Kamenném řádu to například byla tehdy 25letá Eva Trejtnarová (75), o jejíž přízni snili všichni muži bez ohledu na scénář. Získal ji houslový virtuos Václav Hudeček (73).

V civilním životě byl ale věrný jedné ženě, s níž měl svou jedinou dceru. V roce 1958 se oženil s tanečnicí Věrou Benšovou, strávili spolu bezmála 50 let, než v roce 2007 zemřela. Seznámili se při natáčení filmu, který se paradoxně jmenoval Nevěra.

Rodina ale moc často pohromadě nebývala. Svatopluk byl díky televizi čím dál známější a postupně dostával víc a víc práce. Vzpomínal třeba, jak dotočil své záběry pro koprodukční film v tehdejší Jugoslávii, ve Splitu sedl na letadlo do Prahy, absolvoval další natáčení, pak honem rychlíkem do Ostravy na představení a nočním vlakem zase zpět za filmaři na Barrandov.

Kdykoli se tehdy jeho známý obličej objevil v restauraci, už ho někdo zval na sklenku. A on nedokázal odmítnout. Bezpečno pro něj nebylo ani v těch vlacích. „Jen jsem se usadil v kupé, už nějaký strýc z Valašska vytahoval slivovicu a pěl ódy, že takovú jsem ještě nepil,“ popisoval ve 13. komnatě. A urazit Valacha nechcete.

„Ta práce je strašně arytmická, točí se nočky, aby všichni mohli přes den zkoušet a hrát divadlo. Aby se člověk uvolnil, dá si skleničku. Spousta alkoholiků je i mezi běžnými lidmi, na herce je ale strašně vidět,“ vysvětlovala později herečka Jana Gýrová (83), která se s Matyášem sešla při natáčení retrokomedie Anděl s ďáblem v těle (1983).

A právě při něm Svatopluk Matyáš pochopil, že s pitím musí skončit. Hodně se natáčelo po barech a herci si dopřávali i mimo záběr. Někteří tak, že jejich práci vyhodnotil režisér Václav Matějka při jedné z kontrolních projekcí jako nepoužitelnou. Dal jim proto nůž na krk: Buď budete od zítřka střízliví, nebo vás přeobsadím. Svatopluk mu to rukoudáním slíbil a slib také dodržel.

Definitivně ale přestal pít až s pomocí lékaře v roce 1991, jak si zavzpomínal ve své jubilejní Komnatě. „Alkoholem tuhnou mluvidla. Soustředění, abyste se vyhnuli přebreptům, vás připraví o rok života,“ vysvětloval jednu ze svých pohnutek.

Svou milovanou manželku přežil o šest let. Do pozdního věku byl neuvěřitelně vitální a soběstačný. Až posledních pár měsíců života strávil v domově seniorů, kde před pěti lety 10. července 2020 ve spánku zemřel.