Nedožitých 90 let Jaroslava Kepky: Z malých rolí dělal velké, v rodině měl hvězdy první velikosti

Kdyby se letos 14. srpna dožil devadesátky, mohl by herec Jaroslav Kepka (†83) slavit ve společnosti opravdové herecké smetánky. Nejen že by mu přišli blahopřát kolegové z Divadla na Vinohradech a dalších jeho působišť, ale slavná jména měl i doma.

Byl bratrem profesora matematiky Jiřího Kepky, a díky tomu švagrem legendární Gabriely Vránové a strýcem Ondřeje Kepky, známého z Arabely, dnes prezidenta Herecké asociace. Už jen tahle rodinná sestava by vystačila na obsazení půlky komornějšího scénáře.

Titulní roli, v níž si ho diváci dodnes vybaví, vlastně dostal jen jednu. Zahrál si Rumplcimprcampra ve stejnojmenné televizní pohádce Zdeňka Zelenky podle předlohy Jana Wericha z roku 1997.

Kromě tohoto poněkud potměšilého skřítka ztvárnil třeba ještě postavu Fintítka v Nesmrtelné tetě, a pohádkoví režiséři s ním vůbec rádi spolupracovali. Často představoval prince, čerty, skřítky i dědečky všeho ražení.

Účinkoval ale také v seriálech Muž na radnici nebo Povídky malostranské, v Konci velkých prázdnin ztělesnil profesora Buchtálka. Diváci si ho ale pamatují také z komedií Kdo chce zabít Jessii? nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.

Jaroslav Kepka nikdy nepatřil k těm, kdo si stěžují, že dostávají málo prostoru. Když ho roce 2010 pozval Jaromír Hanzlík do rozhlasového pořadu Hvězdný prach, pronesl větu, která ho dokonale vystihuje: „Možná jsou malé role, z kterých nejde nic udělat. Ale já jsem se s nimi nepotkal.“

V Hvězdném prachu zazněly i ukázky z jeho bohaté rozhlasové práce: od komedie Pan Todero Brumla přes romantické Bílé noci až po pohádkového doktora Fausta. Ať šlo o smích, slzy nebo napětí, jeho hlas měl schopnost vtáhnout posluchače do děje.

Kepkovou specialitou byly rozsahem nevelké, ale dojemně komické role. Vystupoval rovněž v zábavných pořadech včetně Kabaretu u dobré pohody, v povídkových cyklech jako Bakaláři nebo ve vzpomínkových Úsměvech. Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Kepka v roce 2003 cenu Františka Filipovského.

Po absolutoriu DAMU nastoupil své první angažmá do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Odtud v roce 1960 přešel do vinohradského divadla, kde byl členem souboru do roku 2004. Pak zde působil jako stálý host.

„Těch divadelních rolí bylo mnoho. Zejména Nanebevstoupení Sašky Krista, Zámek nebo Válka s mloky… Byl nesmírně precizní, pečlivý, dokonalý v přípravě, dokonalý v úvaze, intelektuál, který měl ovšem i obrovské množství citu,“ řekl po hercově smrti Radiožurnálu synovec Ondřej.

Jaroslav Kepka zemřel po dlouhé nemoci 24. dubna 2019 ve věku 83 let.