Článek
Byl generačním souputníkem legendární zpěvačky Yvetty Simonové. Narodil se dva roky po ní a stejně jako ona se stal slavným díky koncertním pódiím. Zatímco paní Yvetta se nedávno dožila 97 let, on své fanoušky (ale hlavně fanynky) opustil před osmi roky.
Swingový idol Richard Adam se narodil 14. listopadu 1930 a mohl tedy právě teď slavit pětadevadesátiny. Proč ne? Zase tak výjimečné to dnes není. Podle údajů České správy sociálního zabezpečení z konce září 2024 měla ČR dokonce 1004 stoletých občanů, z toho ovšem jen 133 mužů.
Jenže s věkem přicházejí choroby, které předchozí generace neznaly, protože se jich většinou nedožily. Richard Adam bojoval na sklonku života s rakovinou, do poslední chvíle ale vystupoval. A také činil zásadní rozhodnutí. Po 50 letech manželství místo oslav zlaté svatby požádal o rozvod se svou druhou manželkou, bývalou tanečnicí Ájou Farkačovou.
„Nemám pocit, že by manželství bylo funkční, manželka za mnou jezdí jen občas, žije převážně v Itálii. Chtěl už bych mít klid,“ prohlásil tehdy. Soud ale jeho žádosti nevyhověl. Podle jeho názoru manželství stále fungovalo, jak náleží.
Ach, ty ženy…
Zpěvák, který v dobách své největší slávy prodal přes milion desek jen na megatrhu Svazu sovětských socialistických republik, se svěřil v pořadu Koho čas vzal na Blesk.cz moderátorce Zuzaně Bubílkové: „Spolupracoval jsem s americkou CIA. Dneska už se to dá říci. Dodával jsem jim tajné informace.“ Uvedl, že kvůli tomu skončil na dva roky ve vazbě. Protože ale tehdejší Bezpečnost neměla důkazy, obvinila ho alespoň coby pašeráka briliantů.
Po propuštění na svobodu přišla normalizace a Adam čelil vlně zákazů, ústrků a politických perzekucí. Nesměl například vystupovat v rozhlase ani v televizi, a tak postupně sešel z očí i z mysli.
Zároveň ale připouštěl, že kromě nepřízně režimu si zadělával na problémy sám kvůli své slabost pro opačné pohlaví. „Přiznám bez mučení, že bych to dotáhl dál, kdyby nebylo ženských. Když mi někdo nabídl práci a já si mohl vybrat mezi tím a nějakou dámou, tak jsem šel raději s ní,“ smál se (kupodivu jen) dvakrát ženatý umělec.
Tina, sladká blondýna
Narodil se v pražských Hlubočepích do rodiny řezníka. S hudbou začínal během druhé světové války jako bubeník v kapele svého o dva roky staršího bratra. První sólovou nahrávku pořídil s orchestrem Jiřího Procházky, hodně písniček nazpíval s orchestrem Dalibora Brázdy. V roce 1957 vyhrál národní soutěž taneční písničky a později se stal stálým hostem Orchestru Karla Vlacha.
Od poloviny 60. let vedl a moderoval revue v pražském Tatran baru a vystupování v nočních podnicích i barech bylo po dlouhou dobu jedinou příležitostí, jak ho spatřit a také si jej poslechnout. S členy revue často vyjížděl i na zahraniční angažmá. Zapsal se i do dějin televizní zábavy jako autor a moderátor oblíbeného písničkového seriálu Stará láska nerezaví.
Na svém kontě má přibližně 330 nahraných písní, z toho 250 pro Československý rozhlas a 80 pro vydavatelský koncern Supraphon. Jeho vůbec nejúspěšnější písní se stala píseň Tina Mari. Hudbu Boba Merilla pro něj česky otextoval Vlastimil Kudrnáč.
Němci ho považovali za svého
Českého swingaře ale milovalo i publikum v tehdejší Německé demokratické republice čili NDR nebo ještě jinak „východním Německu“, kde rovněž velmi často vystupoval. Zpíval tam většinou písně českých autorů přetextované do němčiny. S hity jako Zhasněte lampiony, Láska nebeská nebo Babičko, nauč mě charleston slavil u našich sousedů ohromné úspěchy.
Zpočátku prý uměl říct německy leda tak: „Mám hlad, dejte mi buřta“, ale po několika letech mu prý jedna starší Němka po koncertu řekla: „Že vy jste Němec odněkud ze Sudet?“ Každopádně za tuto větev své tvorby získal posléze dokonce východoněmecké státní vyznamenání.
