Článek
Když začátkem 80. let zaslechl z rádia v domově důchodců v Krásné Lípě u Rumburku píseň, která byla v době jeho mládí jedním z největších československých hitů, připadala mu sice povědomá, nemohl si ale vzpomenout, kdo ji zpíval.
Jmenovala se Váš dům šel spát, hudbu k ní napsal Alfons Jindra a text Vladimír Dvořák (ano, TEN Vladimír Dvořák, který se stal později nesmrtelným díky Televarieté). Interpretem byl Rudolf Cortés, tedy on sám. Pokročilá Alzheimerova choroba ho však o tuto vzpomínku připravila. Na gramofonovou desku ji s ním nahrál orchestr Karla Vlacha v roce 1954.
Nazpívali ji tehdy nezávisle na sobě oba s mladším kolegou Richardem Adamem (†86), a i když byli vlastně konkurenti, Adam později pro Český rozhlas přiznal, že Cortésova verze byla lepší. Ne nadarmo byl tenhle charismatický muž se sametovým barytonem, mírně exotickým vzezřením a mimořádně zajímavým životním příběhem jednou z největších pěveckých hvězd 50. let.
Plzeňák po tátovi, Brazilec po mámě
Rudolf Cortés se narodil před 105 roky, 15. března 1921 v Plzni. Jeho otec, Rudolf Kraisinger, byl pivovarský bednář a už před první světovou válkou odjel jako odborník z kolébky ležáku pracovat do pivovaru v Uruguayi. Nejenže tam šířil slávu plzeňského pivovarnictví, navíc se za oceánem zamiloval a oženil.
Nevěstě nebylo ještě ani 17 a jmenovala se Mercedes. Pocházela z brazilského São Paula, kde její tatínek Manuel Cortés provozoval restauraci. „Brali se v roce 1913,“ upřesnil Tomáš Bernhardt z Národopisného muzea Plzeňska pro ČRo Plzeň. Když se rodiče budoucí hvězdy komplikovaně vrátili do Plzně, Mercedes se jen obtížně začleňovala do společnosti.
Pět let po narození syna zemřel otec na tuberkulózu. Matka se s tím nedokázala vyrovnat, ani se postarat o Rudolfa a jeho staršího bratra Oskara, takže oba skončili v sirotčinci. Rudolf se v letech 1935–1942 vyučil kožešníkem a pak pracoval ve Velkozávodě s kožešinami v Praze.
Od roku 1940 zpíval 1. bas v pěveckém spolku Smetana. Později vystupoval i v Komorní zpěvohře. Byl též zpěvákem v populárním jazzovém Orchestru Emila Ludvíka. Start jeho hvězdné kariéry nastartovalo setkání s Karlem Vlachem. Nadlouho se pak stal zpěvákem jeho orchestru.
V roce 1955 úředně přijal matčino jméno. To pak užívala také jeho manželka Dagmar, syn David a jeho rodina, dcera Dagmar a syn Rudolf. Původní příjmení Kraisinger používal už jen při interpretaci klasiky.
První Limonádový Joe
Ještě než si mezinárodní uznání získal film Limonádový Joe aneb Koňská opera podle literární předlohy Jiřího Brdečky, hrálo se v Praze s obrovským úspěchem stejnojmenné představení v Divadle estrády a satiry, nynějším ABC. Dočkalo se 450 repríz, v titulní roli neexceloval nikdo jiný než Rudolf Cortés.
Na rozdíl od pozdějšího filmového zpracování, v němž za Karla Fialu pěl Karel Gott, Cortés na jevišti hrál i zpíval. Ve filmu dostal alespoň malou epizodní roli. Dnes bychom asi použili označení cameo…
Před kamerou si ale zahrál víckrát. Byl například důstojníkem a členem štábu v muzikálové komedii Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče Kdyby tisíc klarinetů, kde si i zazpíval píseň Kam utíkáš, starý šneku. V legendární pohádce Pyšná princezna byl zpívajícím dřevorubcem s písní Pro pár stromů statný les. Naposledy se před kamerou objevil v roce 1975 díky snímku Zbyňka Brynycha Romance za korunu. Zahrál si sám sebe jako interpreta songu Nejmíň stárne klaun.
Ryba sem, ryba tam
Byl vášnivým rybářem. V autě neustále vozil „cajky“ a jakmile se naskytla příležitost, zastavil a nahodil. Na úlovcích však nelpěl. Když měl štěstí a uspěl, obdaroval někoho z kamarádů. „Občas přišel na nějaký sraz a přinesl mi v pytlíku rybu,“ vzpomínal další kolega z branže Jiří Vašíček.
Alzheimerova choroba, která se u něj projevila v neobvykle mladém věku, rychle postupovala. Zemřel na ni v domově důchodců v Krásné Lípě 12. prosince 1986 v pouhých pětašedesáti letech.
