Článek
Nebýt vynálezu filmové a později i televizní kamery, těžko by vznikl pojem „nesmrtelné herectví“. Ať chceme nebo ne, sebevydařenější divadelní představení končí závěrečnou oponou a nikdo si je znovu nepřehraje. Film ano, zvlášť když jej čas od času reprízuje televize. Mezi nesmrtelné herce díky tomu patří i Čestmír Řanda (†62), i když od jeho úmrtí uplynulo letos už 37 roků. A je to právě 100 let, kdy se 5. prosince 1923 narodil.
O vánočních svátcích vás nejspíš opět zláká ke sledování pohádka Honza málem králem, kterou v roce 1977 natočil režisér Bořivoj Zeman (†79). Čestmír Řanda si v ní zahrál hostinského. A byla to jedna z jeho typických menších, ale nezapomenutelných rolí, i když se k ní dostal vlastně náhodou. Ostatně stejně jako další herci i neherci, které jsme si zvykli v tomto filmu vídat.
Pohádka plná záskoků
Hostinského měl původně hrát Josef Hlinomaz (†63). Jenže onemocněl a režisér musel hledat náhradu. Našel a byla skvělá. Podobných záskoků jsou ale titulky této pohádky plné.
Malou roli trhovkyně si například měla zahrát Stella Zázvorková, dala ale přednost zahraniční dovolené, a tak ji nahradila Helena Růžičková (†67). Rádcem měl být Miloš Kopecký (†73), ale ani ten roli nevzal, a tak ji dostal Jan Skopeček (†94).
A to zdaleka nebylo všechno. Princeznu měla představovat Hana Zagorová (†75), roli však odmítla. Ochotně ji za ni převzala Jorga Kotrbová (76). Dokonce ani Jiří Korn (74) jako Honza nebyl režisérovou první volbou. Role byla napsaná pro Luďka Sobotu (80), na nějž by se po úspěchu komedie Jáchyme, hoď ho do stroje diváci do kin zaručeně hrnuli. Jenže si mezi kolegy „pustil pusu na špacír“, husákovský režim zrovna nechválil, a tak dostal na Barrandově distanc…
Korn byl prý z nabídky nadšený. Jeho nadšení trochu pohaslo, když zjistil, že bude předabovaný Michalem Pavlatou (†71). Uhájil alespoň píseň Svítí slunce nad hlavou. Tu by za něj Pavlata asi nevystřihl.
Všechny tyhle peripetie sice nejsou na výsledné podobě filmu znát, Bořivoje Zemana ale znechutily natolik, že pohádka se stala jeho posledním filmem přesto, že tou dobou už platil za renomovaného „pohádkáře“ podobně jako později Zdeněk Troška (70). Připomeňme, že coby režisér byl podepsaný pod klasikou jako Pyšná princezna, Byl jednou jeden král nebo Šíleně smutná princezna.
Ze strojaře hercem
Čestmír Řanda se narodil v Rokycanech. Ještě za nacistické okupace odmaturoval na strojní průmyslovce, už tehdy ale hrával v ochotnickém spolku. Po válce ho herec a režisér Jaroslav Průcha přiměl jít na studium herectví na dramatické oddělení Pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1948.
Už jako její posluchač vystupoval na prknech Národního divadla. Poté přešel do divadla v Plzni (1948–1960), kde hrál a příležitostně režíroval s výjimkou základní vojenské služby v letech 1950–1952. V sezónách 1960–1966 působil v Divadle na Vinohradech a nakonec od 1. srpna 1966 až do smrti 31. srpna 1986 byl jeho herecký život spjat s činohrou Národního divadla.
Na rozdíl od filmu dostával v divadle velké dramatické role, pro něž ho v očích režisérů předurčovala statná postava, široká kulatá tvář a dutě hluboký hlas.
Ve filmu debutoval v roce 1953 malou rolí v příběhu Krejčovská povídka. Nabídek rychle přibývalo. Hrával pány z „vyšších kruhů“, ale také venkovské balíky, intelektuály i omezence.
Diváci, jejichž paměť je zas a znovu podporována televizními reprízami a streamovacími platformami, si Řandu vybaví jako generála Otise v komedii Pane, vy jste vdova! (1970), vodnického bosse Alberta Bacha v další veselohře Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), otce Valentu ve snímku Dva muži hlásí příchod (1975), zločinného docenta Mlejnka v komedii Což takhle dát si špenát (1977) nebo třeba ředitele Národního divadla v Božské Emě (1979).
Daboval i duši v hrnku
Od začátku své herecké kariéry se uplatňoval také v rozhlase, televizi a dabingu. Občas i v „rolích“, nad nimiž by jiní ohrnuli nos. Režisér Václav Vorlíček například ve svých slavných Vodnících musel šetřit do té míry, že v rozpočtu neměl prostor pro hlasy duší v hrnečcích. JUDr. Jahodu proto při postsynchronech v rámci svého honoráře za roli Alberta Bacha namluvil Čestmír Řanda a profesora Ikebaru Jiří Hrzán (†41), který zároveň hrál obohacovatele vodnického genofondu Thomase.
Čestmír Řanda byl celý život náruživým kuřákem. Na krabičkách cigaret tehdy sice ještě nebyly vyobrazeny děsivé výjevy z patologie, prodělaná tuberkulóza pro něj ale varovným prstem být mohla. S lékaři byl sice již domluvený, že mu udělají bypass, měl dokonce stanovený termín na září roku 1986, ale bohužel už měsíc předtím se mu udělalo zle. Poslední srpnový den podlehl infarktu, který, jak se později ukázalo, byl třetí v řadě.