Homolkovic Ludva si fotbal neprosadil. Zkrachovala i čtyři manželství Františka Husáka (†55), jeho smrt je záhadou

„Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak si u mě mrtvej muž!“ Kdyby tohle byl kvíz, těžko by se hledaly tři různé odpovědi na otázku „ze kterého filmu hláška pochází“. Jasně, mohly by tam být třeba možnosti Muži v offsidu, Kouzlo derby a Ecce homo Homolka. Ale to by představovalo urážku vaší inteligence.

Ludva v podání Františka Husáka je s legendární homolkovskou trilogií spojen tak nerozlučně, že se jeho figura vybaví na první dobrou každému, jehož filmová edukace nezačíná prvním dílem série Rychle a zběsile. A lze se nadít, že i fanoušci driftování a spálených pneumatik by s ním jako vychrtlým nešťastníkem deptaným těžkotonážní manželkou v podání Heleny Růžičkové přinejmenším soucítili.

Stejně jako si nevěděl rady se situací vyžadující maskulinní přístup ale Ludvův představitel většinu svého krátkého života pořádně nevěděl, co chce dělat, kým a kde chce být. I když jeho kariéra právě díky Papouškovým slavným filmům vystřelila do oblak, on sám propadal depresím a ty se pokoušel zahánět nejhorším možným způsobem: alkoholem.

František Husák se narodil před 90 roky, 24. května 1936 v Praze. Rodiče si pro něj přáli bezpečnou kariéru úředníka, on měl ale svou představu. Kahan, fáračky a šachta. Chtěl být prostě horníkem.

Proti vůli a navzdory varování rodičů začal tento obor také studovat. Ukázalo se však, že rodina měla pravdu a kariéra v rubání pro něj nebyla. Co si budeme povídat – navzdory veškerému technickému pokroku vyžaduje práce se sbíječkou v uhelné sloji pořádnou fyzičku. A pokud si vybavíte „Ludvovu“ rachitickou figuru, je vám jasné, že by z něj hrdina socialistické práce nikdy nebyl.

Jenže František měl svou hlavu. Když ne horník, tak voják! Vojenská škola mu paradoxně konečně umožnila pochopit, kde by mohlo být jeho místo ve společnosti. Ani ne tak mezi obránci vlasti proti imperialistickým hrdlořezům, na to byl každodenní kontakt se zelenými mozky příliš poučný. Začal ale tíhnout ke hraní a konečně si vyzkoušel, co to je divadlo.

Po maturitě se sice ještě nějakou dobou viděl spíš v bílém plášti, jak pomáhá raněným a nemocným, takže si podal přihlášku na medicínu, ale nevzali ho. Uspěl na DAMU.

Po absolutoriu v roce 1959 se se svými spolužáky přestěhoval do Ostravy a společně se přidali k divadlu Petra Bezruče. V témže roce se Husák se objevil v jedné z pěti povídek filmu Pět z milionu režiséra Zbyňka Brynycha.

Průlom v jeho kariéře nastal až po přestěhování do Prahy. V roce 1966 dostal nabídku na roli ve snímku Ostře sledované vlaky. Jak to dopadlo víte: Menzelův film dostal Oscara.

Opravdovou slávu zažil s příchodem trilogie rodiny Homolkových. Režisér Jaroslav Papoušek hledal tenkrát pro svůj film netradiční, méně známé tváře a František Husák, tehdy herec Činoherního klubu, byl nakonec ve své postavě tak přesný, že se mu filmový Homolka stal nadlouho vlastním stínem.

Na jevišti byl ale jeho repertoár mnohem širší a výraznější. „Když ucítím, že je někde parta, která chce dělat, neváhám a musím být u toho…“ Tak popisoval svůj vztah k divadlu František Husák, který byl v „činoheráku“ spoluzakladatelem, kolegou, partnerem i kamarádem pozdějším hereckým hvězdám jako Jiří Hrzán, Petr Čepek, Ladislav Mrkvička nebo Jiří Kodet.

V polovině 70. let, na vrcholu popularity, odešel Husák z Prahy do jižních Čech. Od roku 1973, po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností divadla, Činoherní klub pod normalizačním vedením fungoval v „náhradním programu“, jak uvádějí webové stránky divadla. A Husák nechtěl asistovat u rozpadu někdejšího velmi silného pocitu vnitřního spojení nejenom mezi herci, ale především mezi jevištěm a hledištěm.

Chtěl hrát pro děti, protože v nich cítil upřímného a přirozeného partnera. „Dětský divák je spontánní a nezáludný, toho jen tak neoklamete,“ vysvětloval. V Českém Krumlově pracoval mimo jiné se souborem malých Romů: zpívali, tancovali a hráli divadlo. Svěřenci měli Františka Husáka za svého tátu nebo staršího kamaráda. S loutkami jezdil za dětmi po vesnických školách, aby si spolu vyprávěli o tom, co viděli na jevišti a kreslili obrázky.

Jenže marná sláva: tenhle druh kariéry ve většině lidí neprobouzí pocity hlubokého zadostiučinění. Husák zřejmě nebyl výjimkou, začal si čím dál častěji vypomáhat alkoholem. „Musím říct, že jsem ho střízlivého snad neviděla. Na druhé straně na něm ale požívání alkoholu nebylo až tolik znát,“ cituje slova manželky Josefa Šebánka, který hrál v Homolkových jeho tátu, web idnes.cz.

„Franta sliboval, že nebude pít, a nepil. Ale každej večer byl ožralej,“ tvrdil o něm herec Pavel Landovský. Také Husákova bývalá manželka Věra Boudníková-Špánová kdysi prohlásila: „Bylo to jako mluvit do zdi. Franta, duchem nepřítomný, pokyvoval hlavou a sliboval, že to omezí, ale to se nikdy nestalo.“

František byl ženatý celkem čtyřikrát a žádná z jeho žen se s jeho pitím nesmířila. Hlavně druhá manželka se mu s jeho závislostí snažila všemožně pomoci. Dokonce se jí podařilo ho přesvědčit, aby nastoupil na protialkoholní léčbu, připomíná web vlasta.cz. Přestože to ale udělal, nakonec to nepřineslo kýžený efekt: Z léčebny jej pro nekázeň vyhodili.

Intoxikace alkoholem mu však nebránila excelovat ve filmech. Za svou kariéru natočil téměř sto snímků a kromě toho se věnoval i rozhlasovým hrám a dabingu.

Vztahy však alkohol ničí, to je známá věc, a ty jeho nebyly výjimkou. Nakonec skončil u maminky. Hospodu měl jako druhý domov. Občas podle pamětníků přišel domů sám, jindy ho museli dotáhnout do jeho postele hospodští štamgasti.

V roce 1991 ho kamarádi z mokré čtvrti našli před hospodou ležícího a na první pohled zmláceného. Na hlavě měl velkou tržnou ránu. Místo do nemocnice ho na základě předchozích zkušeností vzali domů. Teprve když místo vystřízlivění upadl do bezvědomí, převezli ho do nemocnice. Tam 8. listopadu zemřel na krvácení do mozku.

Mnozí jeho kolegové si dodnes myslí, že to byla vražda. Nikdy se nezjistilo, jestli si smrtelný úder do hlavy způsobil sám pádem na chodník, nebo jestli ho někdo praštil „tupým těžkým předmětem,“ jak říkávají patologové v televizních kriminálkách.