Herecká dynastie, která psala dějiny českého divadla: Jiřina Steimarová (†91) a její neuvěřitelná rodina

Jestli kdy byl někdo z hereček a herců představitelem toho, čemu se říká „rodinná dynastie“, tedy rozhodně paní Jiřina Steimarová (†91). Pradědeček Jiří Kolár se přetahoval o diváky se samotným Josefem Kajetánem Tylem.

Dědeček Vendelín Budil si zahrál v Prozatímním divadle a byl mimo jiné jedním z nezapomenutelných představitelů Krále Leara. Jeho podobizna dodnes visí v Shakespearově domě ve Stratfordu jako pocta Anglie vynikajícímu českému herci.

Rodiče Anna a Jiří Steimarovi byli samozřejmě rovněž herci. Ale tatínek nejen že hrál čtyřicet šest let v Národním divadle: Zvládl ještě vybudovat penzion v Černošicích, ve dne byl tedy pan hoteliér, večer herec. Jiřina s ním dokonce začala vystupovat. „Když mi táta na jevišti říkal ,Miluji vás‘, byl to zvláštní pocit,“ cituje herečku web Krajské listy.

No a děti? Jiří Kodet ani Evelyna Steimarová slavným předkům rozhodně ostudu neudělali. A pak tu máme vnučky Báru Kodetovou, Annu Polívkovou a Vendulu Prager-Rytířovou…

Jiřina Steimarová se narodila před 110 roky, 24. ledna 1916 v Praze. Hereckou dráhu si rozhodně nemusela na rodičích „vydupávat“ jako jiné budoucí divadelní a filmové legendy, jimž mamka s taťkou nalinkovali životní dráhu lékařů nebo bankovních úředníků. Na odpor by spíš narazila, kdyby se chtěla učit psát na stroji a stát se sekretářkou.

V otcově penzionu prožila pohádkové dětství. Kdykoli se jí zachtělo, mohla si z hotelových zásob ve sklepě vzít, nač zrovna dostala chuť. Vždy před víkendem prý tatínek nakoupil spoustu vepřového, hus a kachen, pak se ale třeba zhoršilo počasí, hosté nedorazili a nezbývalo než všechno rychle sníst.

V letech 1931–1932 studovala na dramatickém oddělení Státní pražské konzervatoře a v roce 1932 získala první angažmá v divadle Rokoko. Odtud přešla do pražského Národního divadla, i když nejprve jako elévka. V roce 1941 se ale stala řádnou členkou činohry.

Prvním osudovým partnerem herečky se stal sochař Jan Kodet – ostatně také pokračovatel umělecké dynastie. Jeho otcem byl významný český malíř a sochař Emanuel Kodet, před sňatkem s Jiřinou zplodil syna Kristiana, rovněž významného výtvarníka.

„S Kodetem se mi otevřel úplně nový svět, citový a umělecký. Zamilovala jsem se do něj i do jeho práce,“ prozradila ve své biografii, nazvané Ničeho nelituju. Rok po seznámení, v roce 1937 se jim narodil syn Jiří. Manželství s bohémem prý ale bylo velmi bouřlivé. Steimarová nebyla nikdy jeho jedinou ženou, a tak se po osmi letech, plných mužových nevěr, rozhodla pro ukončení svazku.

Na natáčení filmu Paklíč, kde hrála spolu s Oldřichem Novým a Jaroslavem Marvanem, se pak v roce 1944 potkala s budoucím druhým manželem, Jaroslavem Juhanem. S bratrem Františkem tehdy zastupoval automobilku Alfa Romeo a sám s jejími vozy závodil. O sexapeal měl tedy postaráno.

Po válce spolu hodně cestovali a užívali si společenského života. Bydleli v pražském Podolí v krásném domě s bazénem. Měli spolu dvě dcery, mladší Julii a starší Evelynu. Ano, další slavná herečka. Jenže se narodila jako Kodetová, protože matka se jaksi ještě nestihla rozvést, a když se pak znovu vdala, stala se z ní Evelyna Juhanová. Příjmení Steimarová začala používat až později.

Jednoho listopadového dne roku 1951 Juhan zmizel. Přesněji řečeno emigroval. A jak je dobrým zvykem ve všech totalitních režimech, potrestána byla rodina. Jiřina Steimarová ze dne na den přišla o angažmá ve zlaté kapličce i o veškeré prostředky a zůstala sama se třemi dětmi. Napřed nesměla hrát vůbec, jako „milost“ pak dostala angažmá v karlínském hudebním divadle.

„Maminka si myslela, že tátu komunisti zavřeli. A on pak po letech říkal, že to tak hlavně udělal kvůli nám. Bylo jasné, že když nebudeme nic vědět, tak taky nic nepovíme. Byl přesvědčený, že komunisti brzo půjdou do háje. Taky se domníval, že nás dostane ven. Pak se mámy přišli zeptat, co ze společného majetku patří manželovi a ona v domnění, že by ho to snad mohlo zachránit, řekla – všechno. Tak nám taky všechno sebrali,“ líčila příběh své rodiny dcera Evelyna v Lidových novinách.

„Vilu si ode mě naštěstí koupil Jiří Trnka a já šla s dětmi do jeho bytu v Jinonicích. Mezitím jsem stále věřila, že se Jarka jednoho dne objeví ve dveřích. Uplynuly dlouhé tři roky, když se kolegyně z divadla dozvěděla, že Juhan žije v Guatemale. Požádala jsem ministerstvo kultury o povolení napsat mu dopis. Neodpověděli, ale časem začaly chodit balíky s čokoládami a různými drobnostmi,“ vzpomínala Jiřina Steimarová.

I když prožila několik dalších vztahů, svého muže nikdy nepřestala milovat. Odmítla proto nabídku k sňatku od kolegy a blízkého přítele Martina Růžka. Přestože obě dcery otce v cizině v dospělosti navštívily a Julie nakonec „venku“ také zůstala, Jiřina svého muže neviděla až do roku 1991.

Do Prahy dorazil bez ohlášení. „Táta dlouho neměl odvahu přijet. A pak se zjevil naprosto nečekaně. Přijel v cadillacu. Když zazvonil u dveří, nikoho jsem nečekala a nechtěla proto nejdřív vůbec otevřít. Ale pak jsem začala křičet na celou ulici: Tatíííí!,“ vyprávěla Evelyna.

Ta se mimochodem podle Blesku pro ženy původně chtěla stát lékařkou, ale kvůli emigraci otce nesměla studovat. Začala tedy pracovat jako dělnice v pekárně a sodovkárně, později díky absolvovanému zdravotnickému kurzu našla zaměstnání jako zubní instrumentářka. Počátkem 60. let se ale stejně dala na hereckou dráhu, když uspěla v konkurzu do filmu Na laně. Zároveň začala točit pro televizi, i když v té době byla zaměstnána jako servírka v Krkonoších.

Navíc však stejně jako maminka i Evelyna potkala několik osudových mužů. Po svatbě s hercem Ladislavem Frejem se stala Frejová, pak Rytířová, po sňatku s textařem Zdeňkem Rytířem. Z druhého manželství má dceru Vendulku Rytířovou. Jméno Polívková Evelyně uteklo těsně. S populárním klaunem Bolkem Polívkou sice má dceru Annu, nikdy se však nevzali.

Jiřina Steimarová zemřela 7. října 2007 ve věku 91 let v Praze. „Maminka zemřela v nemocnici ve spánku. Měla nádherný konec, nic ji nebolelo,“ uvedla její dcera Evelyna.

„S Jiřinou Steimarovou odešla nejen dlouholetá členka činohry Národního divadla, ale také vynikající divadelní pedagožka, která pro vstup na divadelní prkna připravila některé ze současných hereckých opor první scény. Například Janu Bouškovou nebo Sašu Rašilova,“ sdělil tehdy Novinkám Michal Dočekal, šéf činohry ND.