Článek
Přál si, aby viděl svého syna Viléma jít do první třídy a pak odmaturovat. Nesplnilo se mu to. Herec Vilém Besser řečený Míla podlehl rakovině v říjnu roku 1985. Synovi bylo šest, jemu 54 let.
„Toužil vědět, čím ten kluk bude, jestli z něj vyroste chlap, kterého budou mít ostatní rádi. Poslední chvilky ve špitále byly o Vildovi a o tom, aby se mi povedlo ho vychovat bez ztráty kytičky,“ vzpomínala vdova, Miroslava Besserová, pro Nedělní Aha!.
Okamžiky předcházející chlapcovu příchodu na svět popsala paní Miroslava pro Idnes.cz: „Míla měl derniéru Drahomíry, kde hrál Hněvsu, oblečeného do kožešin, na hlavě měl čepici s dlouhým liščím ohonem, na nohou hadry. Ve správný moment jsem zavolala sanitku a Mílu do divadla. Tvrdil, že je pauza a do večerního představení čas na to, aby nás zavezl do porodnice sám.
Ve stejném okamžiku před domem zastavila sanitka a autíčko, ze kterého vystoupil můj muž v kostýmu. Pochopitelně jsem zamířila k němu. Sanitka odjela. V Zemské porodnici malovali, v Londýnské nás vyhodil vrátný, když uviděl můj doprovod. Vysvětlení odmítl. Uspěli jsme na Vinohradech, jeho pak cestou do divadla zastavili policajti. Nic nenadýchal a oni ho jako eskorta doprovodili.“
Jinak ovšem Besser zapřisáhlým abstinentem nebyl. Sbíral například recepty starých hereckých kolegů a s kamarádem Eduardem Cupákem se předháněli, kdo jich přinese víc do dabingového studia, jež bylo častým místem jejich profesních setkání. A když jeden z nich žádný recept nepřinesl, platil tomu druhému panáka.
Traduje se dokonce historka, jak se herec Vilém Besser jednou opil a odmítal jít hrát představení. Volal, že to raději zaplatí.
Proč nedostával hlavní role?
Vilém Besser se narodil 2. prosince 1930 v Kročehlavech u Kladna. Rodiče byli dělníci a nadšení ochotníci. Vyučil se číšníkem, ale po válce se rozhodl věnovat profesionálně herectví. Začínal v zájezdovém divadle Modrá halena, pak střídal angažmá v městských divadlech po celé republice, až v roce 1961 zakotvil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. Členem jeho souboru zůstal až do své smrti.
Filmoví a televizní diváci ho znají jako harmonikáře z 30 případů majora Zemana, Divouse z Osady Havranů a hlavně filmů pro pamětníky – Plavecký mariáš, Kde řeky mají slunce, Slasti otce vlasti… Hlavní role se mu ale vyhýbaly.
Podle paní Besserové i proto, že si je často chtěl zahrát jeho nejmenovaný kolega, ‚majitel hodně červené knížky a velkého notýsku prohřešků ostatních‘. „Tím, jak na každého něco věděl, třeba i na filmové režiséry, uměl je přemluvit, aby opravili hotové obsazení. Takže si Vilda například v Hadím jedu tím pádem nezahrál,“ vysvětlovala. On sám to prý komentoval s humorem sobě vlastním: Kdyby někdo napsal hru Vilém Besser, tak by hrál Bessera někdo jiný než já.
Ani dobová média mu neposkytovala prakticky žádný prostor, přestože tváře hereček a herců jinak pravidelně zdobily obálky časopisů, které tehdy vycházely v nákladech, o nichž si mohou dnešní nakladatelství nechat jen zdát. On o něj ani nestál a dokázal vynaložit značné úsilí, aby novináře odradil.
Pokud za ním někdo přišel s žádostí o rozhovor, rozmluvil mu to a odškodnil ho pozváním na oběd nebo na představení. A když se mu vykličkovat nepodařilo, trval alespoň na doslovném přepisu svých odpovědí. Vzhledem k tomu, že si často nebral servítky, mívali s tím lidé od tisku problém. Třeba už proto, že nejběžnější záznamovou techniku tehdy představovala tužka a blok.
Chlap na plné pecky
„Byl chlap, který dělal vždycky všechno na plné pecky. Skvělé věci i maléry. Byl rád doma, i s lidmi, které měl rád, s kamarády, kterých si vážil, bavila ho zahrádka na chaloupce, měl rád kytky, taky pořád něco vyráběl ze dřeva, chodil na procházky, jezdili jsme na výlety, podle nálady ho bavilo vaření. Předháněli jsme se v glosování různých lidí a situací. Těch myšlenek je celý sešit, vybírám z něj každý rok ty správné jako PF pro některé své kamarády,“ svěřila se Miroslava Besserová.
Pak si Besser vyslechl nemilosrdnou diagnózu. Rakovina napadla močový měchýř a míchu. Bojoval s ní osm let, kdy dělil čas mezi divadlo a nemocnici. Pak nádory metastázovaly a on začal boj prohrávat. „Vymysli něco, aby mě to přestalo bolet. Dej mi prášek, injekci, kapky. Strašlivě to bolí. Nesmíš mlčet, řekni mi pravdu, že už mám na kahánku, ať to můžu zabalit,“ prosil manželku.
Scenáristka, publicistka a spisovatelka Miroslava Besserová byla o 16 let mladší než on. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU, naplno se ale vrhla do práce až když ovdověla. Je autorkou velkého množství scénářů pohádek, ale také detektivek nebo televizních zábavných pořadů. Pro časopisy a deníky psala kritiky, recenze divadelních představení, televizních pořadů, ale také rozhovory, sloupky, portréty, povídky či fejetony. Je rovněž autorkou více než 30 knižních titulů.
Krátce před sedmdesátkou onemocněla rakovinou i ona. Odmítla chemoterapii a zemřela 3. srpna 2017.
