Čtyři manželky, štíři v ložnici a rekordní počet vtipů. Nejerotičtější kreslíř přežil gestapo, ale život nebral vážně

Jeho kresby znaly celé generace čtenářů. Zažil zatčení gestapem, věznění v Německu i tragickou smrt otce. Později se proslavil tisíci kreslených vtipů, často s výrazným erotickým nábojem, spolupracoval s antropology, fascinovala ho exotická zvířata a jeho soukromí poznamenala hned čtyři manželství. Historky z jeho života se vyprávějí dodnes, i když některé se možná odehrály trochu jinak.

Když se řekne Neprakta, většina lidí si vybaví charakteristickou kresbu, v níž nechyběl osobitý humor, nadsázka a často ani pořádně odvážná pointa. Jiří Winter se stal jedním z nejplodnějších českých kreslířů a jeho jméno se nakonec proměnilo v pojem. Za úsměvnými obrázky se ale skrýval muž, který toho prožil víc než leckterý hrdina dobrodružného románu.

Narodil se 12. července 1924 v Praze. Jeho otec provozoval sklenářství a rámování obrazů, takže malý Jiří měl od dětství dostatek papíru, na který mohl kreslit. Vedle výtvarného umění ho ovšem fascinovala také příroda. Zvířata, historie a věda ho zajímaly natolik, že původně uvažoval o studiu přírodních věd. Nakonec se ale jeho život vydal úplně jiným směrem.

Zatímco jeho pozdější kresby přinášely lidem smích, v mládí zažil Winter události, které měly k legraci hodně daleko. Za druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a vlastnil staré, ale funkční zbraně. V roce 1944 ho kvůli tomu zatklo gestapo.

Hrozil mu trest smrti, nakonec byl odsouzen „jen“ k šesti letům vězení a skončil v německém Bernau. Jeho rodina přitom prožívala další tragédie. Otec, který byl židovského původu, zemřel během výslechů na Pankráci a další příbuzní zahynuli v koncentračních táborech.

Winter se z vězení vrátil po skončení války. Zkušenost, která by mnohé poznamenala na celý život, se stala jednou z nejdramatičtějších kapitol jeho osudu. Přesto se později dokázal prosadit jako člověk, jehož kresby rozdávaly radost.

Podrobnosti o jeho mládí, věznění a návratu do Prahy zachycuje jeho oficiální životopis na stránkách jiriwinterneprakta.cz. Právě tam je možné najít také řadu vzpomínek, které autor později zpracoval ve svých knihách.

Značka Neprakta vznikla v roce 1949. Málokdo dnes tuší, že za ní původně stáli dva lidé: Jiří Winter a jeho přítel Bedřich Kopecný.

Kopecný vymýšlel náměty, Winter je převáděl do kreslené podoby. Jejich první společný vtip vyšel 20. listopadu 1949 v příloze deníku Svobodné slovo. Z původně recesistického názvu se postupně stala značka, kterou znali čtenáři novin a časopisů po celém Československu.

Jejich spolupráce trvala přibližně dvě desetiletí. Kopecný zemřel v roce 1972, Winter však pokračoval dál, mimo jiné s oblíbeným spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem, autorem Černých baronů.

Jeho profesní dráha byla neobyčejná, ale ani v soukromí se rozhodně nenudil. Podle životopisu na oficiálních stránkách byl Jiří Winter čtyřikrát ženatý. Jeho manželkami byly Zdenka Čechová, Gertruda Schwábová, Jiřina Borovičková a Daniela Kubová, později Pavlatová.

Jedním z nejzajímavějších příběhů je ten, který se pojí s jeho druhou manželkou Gertrudou. Pracovala jako sekretářka kulturního atašé na americkém velvyslanectví. Její zaměstnání i okolnosti jejich společného života přinášely rodině komplikace v době, kdy komunistický režim věnoval podobným kontaktům mimořádnou pozornost.

Nejdelší a patrně nejvýznamnější kapitolu jeho soukromého života představovalo manželství s Jiřinou Borovičkovou. Vzali se v prosinci 1972 a Winter s ní prožil řadu dalších let. Její náhlá smrt pro něj znamenala těžkou osobní ztrátu.

Jestli měl Neprakta nějakou opravdu neobvyklou vášeň, pak to byla zvířata. Nešlo přitom jen o psy a kočky. Choval také žáby, hady a štíry. Právě posledně jmenovaní se stali hlavními aktéry jedné z nejbarvitějších historek, které se o něm vyprávějí.

Podle rozšířené verze příběhu měl Winter jednou své manželce oznámit, že po bytě pobíhají štíři, a varovat ji, aby je při chůzi nezašlápla. Žena se měla vyděsit, v županu utéct z domu a už se nevrátit. Jenže sám kreslíř později tuto historku uvedl na pravou míru. Štíry skutečně choval a jeho žena se jich bála, dramatický příběh o útěku z domova však byl podle jeho vzpomínek značně přehnaný.

Winter nakonec vlastnil přibližně dvanáct štírů. Když onemocněl a rodina se o zvířata nechtěla starat, daroval je přírodovědnému kroužku. Po návratu z nemocnice už chov neobnovil.

K Nepraktově kreslířskému rukopisu neodmyslitelně patřily také ženské postavy. Vytvořil si osobitý styl, v němž se objevovaly výrazně stylizované, často záměrně nadsazené ženské křivky.

Jeho humor býval někdy rozpustilý, jindy vyloženě lechtivý. Po roce 1989 se více věnoval také erotické tvorbě a publikoval v časopisech zaměřených na dospělé čtenáře. Pro „měsíčník humoru o ženách a mužích“ Sexbox připravoval rovněž texty o historii sexuality.

Ani v této oblasti však nešlo pouze o snahu šokovat. Winter se o lidské tělo a sexualitu zajímal v širším historickém a kulturním kontextu. Jeho erotické kresby tak navazovaly na celoživotní zájem o člověka, jeho chování i slabosti.

Rozsah jeho práce je dodnes ohromující. V březnu 2001 obdržel certifikát za český rekord v počtu publikovaných kreslených vtipů. Bylo jich 35 tisíc.

Winter si navíc svou tvorbu pečlivě evidoval. Nešlo tedy jen o odhad, ale o výsledek dlouhodobého zaznamenávání vlastní práce. Jeho kresby se objevovaly v řadě časopisů a novin a zasáhly také televizní diváky.

Ani ve vyšším věku se Jiří Winter Neprakta své práce nevzdával. Postupně sice omezoval tvorbu nových kreseb, věnoval se ale kolorování starších prací a jejich kopiím. Jeho život byl s kreslením spojený tak pevně, že si jen těžko dokázal představit každodenní fungování bez něj.

Jeho oblíbené motto znělo: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí!“ Zemřel před 15 lety, 30. října 2011, v požehnaném věku 87 let.