Bláznivý Petříček a skokan z tramvají. Petr Svojtka (†35) střídal ženy, při šermu byl nebezpečný a zemřel předčasně

Kolegové mu někdy říkali Bláznivý Petříček. To nebyla urážka, ale naopak pocta. Svými kousky, k nimž patřilo třeba vyskakování za jízdy z tehdy otevřené tramvaje nebo chůze po úzkém zábradlí mostu, jim totiž připomínal titulní postavu přelomového filmu režiséra Jeana-Luca Godarda.

Do kin byl uveden v roce 1965 jako nepřístupný divákům do osmnácti let, protože cenzoři usoudili, že z něj čiší duševní a morální rozvrat a mohl by nepříznivě působit na mládež. Díky obsazení Jeana-Paula Belmonda do hlavní role na ni skutečně působil. Casting ovšem zároveň umožnil režisérovi sehnat finance na experimentální dílo, které by jinak vzniklo jen stěží.

Petr Svojtka bezesporu patřil ke generaci, na niž vliv mělo, ať už byl jakýkoli. Ti, kdo pro něj vymysleli přezdívku, nemohli tušit, jak podobný bude jeho skutečný osud tomu filmovému. Postava jménem Ferdinand Griffon, přezdívaná Bláznivý Petříček, zemřela ve věku 32 let. Tolik v době natáčení Belmondovi opravdu bylo.

Skutečný francouzský gangster Pierre Loutrel, který se pro režiséra stal historickou předlohou, zemřel v roce 1946 dokonce v pouhých 30 letech. K filmové smrti dochází na samotném konci příběhu, kdy hlavní hrdina spáchá bizarní sebevraždu tak, že si kolem hlavy omotá dynamit a odpálí se.

Svojtka tragicky zemřel v 35 letech. Došlo k tomu 9. května 1982. Petr se za dosud zcela neobjasněných okolností ocitl mezi dvěma za sebou zapřaženými tramvajovými vozy a byl na místě usmrcen.

Narodil se před 80 lety, 25. září 1946, v Praze. Otec pracoval jako sazeč a typograf v tiskárně a matka byla úřednicí ve státních službách. Navštěvoval divadelní soubor v Pionýrském domě J. Fučíka uprostřed Gröbovky, během studia na střední škole se stal členem divadla poezie.

Když mu bylo patnáct, rodiče se rozvedli, otec odešel a Petr bydlel dál s matkou. V roce 1964 si zahrál v lyrické povídce ve filmu Místo v houfu a také stihl účinkovat ve vedlejší roli dalšího filmu s názvem Bubny. Téhož roku ho přijali na DAMU.

Jeho ročník byl plný pozdějších hereckých celebrit, jako Jiří Ornest, Daniela Kolářová, Ladislav Potměšil, Hana Maciuchová nebo Ladislav Mrkvička. Mezi spolužáky i pedagogy platil za rebela, protože hlasitě kritizoval zastaralé metody výuky. DAMU dokončil jen s notnou dávkou štěstí.

Do spolužačky Moniky Švábové (80) se Petr zamiloval. Když v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy uvažoval o emigraci, jí se do opuštění vlasti nechtělo. Zůstal. Rozešli se v době, kdy nastoupil do prvního angažmá v divadle Jiřího Wolkera. Nesl to tak těžce, že strávil nějaký čas na psychiatrii.

Po čase se opět dali dohromady a v roce 1969, než se normalizační šrouby začaly utahovat, vycestovali do Velké Británie. Petr tam našel místo v restauraci jako pomocný personál. V Londýně, který právě zasáhla módní vlna hippies, si podle webu csfd.cz poprvé zapálil cigaretu marihuany. Měl z toho prý rozporuplný pocit, podle stejného zdroje ale po návratu do Prahy trávu od domácích pěstitelů občas také kouřil.

V divadle se poznal se svou další partnerkou, herečkou Kateřinou Macháčkovou (76). V roce 1971 se vzali a měli spolu syna Petra. Zpočátku prý plnil otcovskou roli vzorně, pak mu ale zemřela maminka, na kterou byl fixovaný, a jeho svět se zhroutil. Následoval rozvod, pak další vztah s další herečkou, Janou Janěkovou (71). Spolu měli dceru Janu.

Do třetice v roce 1978 vytvořili pár s kolegyní z Národního divadla, kam se díky svému talentu propracoval, Janou Bouškovou (72). V té době už měl pověst notorického sukničkáře a šuškalo se, že je otcem několika nemanželských dětí. Spolu měli syna Honzu.

„Pro mě bylo důležité, že se s ním cítím bezvadně a nezkoumala jsem, co má za sebou nebo že bych se měla něčeho bát. Mě u lidí nezajímá, jakou mají pověst,“ řekla později herečka pro magazín Ona Dnes.

Všechny v té době překvapil, když navzdory svým známým politickým názorům vstoupil v divadle do Socialistického svazu mládeže čili SSM a později dokonce do KSČ. U některých přátel tím sice ztratil kredit, v té době to ovšem nebylo nic výjimečného. Pracovně ho to ovšem katapultovalo do nejvyšší ligy. Byl pak považován za příkladně angažovaného umělce mladé generace.

Překvapit ovšem dovedl i jinak. Nosil brýle a když je sundal – třeba kvůli roli – moc toho neviděl. Při jevištních šermovačkách v historických kusech se tak kolegové často obávali o zdraví.

„Byl to můj první a dá se říci, že i osudový muž. I když nám to tenkrát nevyšlo, ničeho nelituji. Navíc mám díky němu velkou rodinu. On měl tři děti, které jsou dnes dospělé, scházejí se a my se s nimi i jejich dětmi stýkáme a kamarádíme,“ prozradila před časem pro web Prima Ženy Svojtkova první žena Kateřina Macháčková.

Dcera Jana dlouhá léta o svém biologickém otci nic nevěděla. Adoptoval ji totiž matčin nový partner Arnošt Janěk a ona se vše dozvěděla až náhodou, když doma našla úřední dokumenty. Vydala se tatínka hledat, už ale bylo hodně pozdě. „Jely jsme s kamarádkou místo školy stopem do Prahy do divadla. Tam jsem řekla, že chci mluvit s Petrem Svojtkou, ale vrátný mi oznámil, že už je deset let mrtvý,“ svěřila se MF Dnes.

Jana Boušková se nestala další bývalou manželkou, ale vdovou. Když Petr Svojtka zahynul pod koly tramvaje, bylo to teprve den po jejích 28. narozeninách. Zhroutila se, opustila byt v Praze a přestěhovala se i se synem k rodičům na vesnici. Rok a půl trvalo, než se znovu otevřela světu. A konečně dostal šanci její spolužák z konzervatoře Václav Vydra, který ji dlouhá léta miloval. Než se společně ocitli před oltářem, trvalo to ale ještě třiadvacet let.