Článek
Jessica Beniquez (30) dokázala něco, o čem většina lidí jen sní. Bez operace i populárních hubnoucích injekcí shodila přes 77 kilo a svou váhu si drží už téměř deset let. Během té doby navíc prošla i těžkým bojem s rakovinou. Přesto přiznává, že nejtěžší část celé proměny byla úplně jiná, než by si člověk myslel.
Na první pohled má vyhráno. Z původních více než 145 kilogramů se dostala na polovinu. Jenže v hlavě to není tak jednoduché. „Zhubla jsem už dávno, ale někdy se pořád cítím jako ta holka, která se snaží zhubnout,“ přiznává Jessica. „Ta identita s vámi zůstane.“
Podle ní je to dané i tím, že s nadváhou vyrůstala. „Když vyrůstáte s nadváhou, formuje vás to. Vaše mysl je v té době jako houba. I když jsem se změnila, ta verze mě bude vždy součástí mého příběhu.“
Ke změně se rozhodla až po škole. „Řekla jsem si dost. Nechtěla jsem se takhle cítit celý život,“ vzpomíná. Začala postupně – pravidelný pohyb, hlídání kalorií, a hlavně žádné zkratky. „Nebyly to žádné injekce ani operace. To, co fungovalo mně, byl kalorický deficit a konzistentní cvičení,“ vysvětluje pro The Sun.
Dnes cvičí šestkrát týdně a váhu si drží už od roku 2018. Přesto říká, že změna v hlavě trvala mnohem déle než ta fyzická. „Lidi mi pořád píšou: ‚Jen tak dál, zvládneš to.‘ A já si toho vážím, ale už se nesnažím zhubnout. Já si tu váhu udržuju,“ vysvětluje.
Dnes pomáhá ostatním jako trenérka a sdílí tipy na zdravý životní styl. Sama ale přiznává, že tlak okolí někdy cítí. „Když pracujete ve fitness, máte pocit, že byste měli pořád směřovat k dalšímu hubnutí. Ale já už tam nejsem.“
Její přístup se změnil. Už nejde o čísla na váze, ale o rovnováhu. „Cvičení mi dělá dobře. Jídlo, které tělu prospívá, mi dělá dobře. A občasná zmrzlina taky,“ říká s nadhledem. „Ale všechno je o balanci. Nebudu jíst sušenky každý den.“
Velkou roli v její proměně hrála disciplína. „Když se mě lidi ptají, jak jsem zhubla, odpověď je jednoduchá – naučila jsem se říkat ne,“ říká. „Ne věcem, které mi nepomáhaly. Ne návykům, které mě brzdily.“
Pomáhalo jí i plánování. „Když chcete vědět, jestli jste v kalorickém deficitu, musíte si jídlo zapisovat. Plánování vám odstraní chaos a udrží vás na cestě,“ říká s tím, že do jejího života zasáhly i mnohem těžší momenty.
V roce 2018 jí lékaři diagnostikovali Hodgkinův lymfom ve čtvrtém stadiu. Přesto se nevzdala. I během léčby se snažila držet zdravý režim. O rok později byla bez rakoviny.
Krátce nato přišla další rána, když jí zemřela maminka. „Bylo to neskutečně těžké. Ale zase jsem šla dál,“ říká. Právě tyhle zkušenosti ji podle jejích slov posílily. „Těžké věci vás buď zlomí, nebo posílí. Mě posílily.“
Dnes chce svým příběhem motivovat ostatní. Nejde podle ní o drastické diety, ale o postupné změny. „Jde o to vybudovat si návyky, které se stanou vaší přirozeností.“
A i když má za sebou obrovskou proměnu, jedno si hlídá pořád: „Nemusíte být perfektní. Stačí být konzistentní,“ uzavírá.
