Článek
Bůh nadělil každému dle svého uvážení. Čtyřiadvacetiletá Amy Hills ale se svou nadílkou nebyla vůbec spokojená. Obří poprsí ji spíš trýznilo. Trpěla bolestmi i při chůzi, natož aby mohla cvičit, a nezvládala sama ani běžné každodenní úkony. A tak se rozhodla pro operaci, která jí navždy změnila život.
Když se Amy podělila o svůj příběh na sociální síti, přilákal desítky milionů lidí. Mladá žena s velikostí poprsí H se rozhodla pro zmenšení po nekonečných útrapách, které s objemným hrudníkem zažila.
„Bolest zad a krční páteře byla neúnosná. Nemohla jsem jíst, protože mi z konstantní bolesti bylo nevolno. Musela jsem místo jídla brát doplňky stravy,“ uvedla Amy pro NeedToKnow.
Brunetka se prý sama ani nezvedla z postele, žila v neustálých bolestech, shrbená, nemohla cvičit a ani se pořádně nevyspala. Dospěla do fáze, kdy se v noci nemohla ani pořádně nadechnout.
Nejnáročnější byla ale psychická zátěž. Amy si na veřejnosti připadala, že na ni každý zírá, a cizí lidé opravdu zírali nebo měli dokonce nevhodné poznámky. Amy se odmítala fotit a nemohla nosit jen tak nějaké oblečení.
„Při oblékání jsem často plakala a nemohla se na svůj odraz v zrcadle ani podívat. Moje sebevědomí, vztahy, duševní zdraví, všechno bylo v troskách,“ přiznala.
Prsa jí začala růst ve 14 letech a v dospívání se jejich velikost úplně vymkla kontrole. Normální oblečení Australance nesedělo a musela utrácet tisíce za padnoucí podprsenku. Z nakupování v nadměrných velikostech se jí už dělalo zle a při zkoušení se vždy hrozně styděla.
Zašlo to tak daleko, že se úplně vyhýbala zrcadlům a přestala vycházet z domu. Ale ani to jí nebylo útěchou. Každý pohyb Amy bolel, partner jí pomáhal s oblékáním, zavazováním tkaniček i s chůzí. Dokonce jí podpíral ve sprše, kde se Amy dělalo mdlo.
Psychické problémy jí přerostly přes hlavu, ale neznala východisko. O zmenšení poprsí projevila zájem už v 18 letech, ale soukromou kliniku si nemohla dovolit a státní ji čtyřikrát odmítly.
Amy to ale nevzdala a její žádosti byly čím dál naléhavější, až nakonec pojišťovna uznala, že jí zákrok proplatí. Po dlouhém čekání se letos v dubnu kýžené operace dočkala.
Lékaři jí odstranili asi 1,3 kg tkáně a Amy pocítila okamžitou úlevu. „Když jsem se poprvé podívala dolů, rozbrečela jsem se. Zase jsem mohla dýchat a viděla se v úplně novém světle,“ raduje se.
Amy může spát, cvičit, nosit topy, které se jí líbí, procházet se či běhat bez bolesti, a pyšně nést své tělo. Vrátilo se jí sebevědomí a při oblékání už nepláče.
