Článek
Američanka Summer Joy (31) prožila dětství v otřesných podmínkách. Její rodný dům připomínal spíš zoologickou zahradu než místo k bydlení. Rodiče totiž chovali více než 70 zvířat a všude se hromadila špína, výkaly i odpadky. Kvůli nesnesitelnému zápachu, který se jí držel na oblečení, navíc celé roky čelila šikaně.
V domě žilo přibližně 20 psů, 20 koček, 20 slepic a kachen, několik exotických ptáků, ještěrky, ale také koně, kozy či pávi. Rodiče navíc některá zvířata chovali na prodej, což bylo hlavním zdrojem příjmů rodiny. Postupem času jich přibývalo tolik, že je začali umisťovat i do dětských pokojů.
„Každý centimetr našeho domu pokrývala vrstva špíny, chlupů a prachu. Všude byly výkaly, moč, plíseň, švábi a blechy. Kvůli stavu kuchyně pro mě bylo téměř nemožné se doma najíst,“ popsala Summer pro Need To Know.
Ani v noci neměla klid, protože ji ve spánku štípaly blechy. Ve škole ji zase trápily posměšky spolužáků. I když se snažila být čistá, zápachu, který se jí držel na oblečení, se nedokázala zbavit ani mimo domov.
„Ve škole mi říkali holka, co smrdí kočičí močí. Zoufale jsem se snažila dodržovat hygienu, ale v takových podmínkách to bylo téměř nemožné,“ vzpomíná Summer, která se s posměšky spolužáků potýkala až do konce studií. Když si jednou pozvala domů kamarádku na přespání, ta se při pohledu na šváby v kuchyni tak vyděsila, že si pro ni museli přijet rodiče. Od té doby jí už návštěvy u Summer nedovolili.
Když se snažila situaci doma řešit, rodiče její stížnosti odbývali s tím, že na venkovském statku je takový nepořádek běžný. Až po odchodu na univerzitu v roce 2013 poznala, jaké to je žít v čistém prostředí, a uvědomila si, že její dětství rozhodně nebylo normální.
Později se pokusila s rodiči otevřeně promluvit a přimět je, aby uznali, v jakých podmínkách své děti vychovávali. Ti ale podle ní odmítali převzít odpovědnost, a tak se s nimi v roce 2024 přestala stýkat.
Dnes Summer pracuje v právní oblasti a o svém dětství otevřeně mluví na sociálních sítích. Chce tak podpořit lidi, kteří vyrůstali v podobných podmínkách a často se za svou minulost stydí. Upozorňuje také, že samotný úklid problém nevyřeší. Pokud se lidé, kteří chorobně hromadí věci nebo zvířata, nezačnou zabývat příčinami svého chování, situace se bude opakovat.
„Děti, které vyrůstají v takových domácnostech, často celé roky mlčí, protože se za svůj domov nesmírně stydí. Přitom nemají na výběr. Dnes už ale vím, že za nepořádek, ve kterém jsem vyrůstala, jsem nikdy nenesla odpovědnost,“ uzavřela Summer.
