Článek
Když se řekne staletá babička, většina lidí si představí někoho, kdo tráví den v křesle. Jenže Iñaxi Lasa tuhle představu bourá v přímém přenosu. Ve 101 letech chodí každý den do posilovny, cvičí dvě hodiny silového tréninku a inspiruje přes 130 tisíc lidí na sociálních sítích. Sama říká, že by raději byla nejstarší osobou v posilovně než nejmladší v domově důchodců.
A není to jen fráze. Iñaxi přežila druhou světovou válku, rakovinu prsu, dvě zlomeniny kyčle, operaci glaukomu a makulární degenerace i hospitalizaci s covidem v 98 letech. „A každý den bojuji s osteoartrózou,“ dodává bez mrknutí oka.
Její cesta do fitka začala nečekaně – až v 94 letech, když její pečovatelka utrpěla úraz a darovala jí svou permanentku. „Začala jsem chodit do posilovny šest let před stovkou, ale už předtím jsem byla hodně aktivní. Jezdila jsem na rotopedu a hodně chodila, a pak mě povzbudili, abych začala cvičit pravidelně. Je to to nejlepší, co jsem v posledních letech udělala,“ tvrdí fitnesska pro What´s The Jam.
Vstává v osm ráno, pak následuje procházka, a pak fitko se synem Iñakim (63). „V posilovně trávíme dvě hodiny silovým tréninkem. Kardio tam neděláme. Silové cvičení mě drží při životě, dělá mi dobře i na hlavu,“ vysvětluje vitální babička. Zpočátku trénovala s trenéry, dnes už to zvládá sama. „Cvičení je to nejlepší, co může starší člověk pro své zdraví udělat. A je to taky nejlepší lék na dlouhověkost.“
Kromě cvičení sází Iñaxi na jednoduchou, přirozenou stravu. „Žijeme na venkově a máme spoustu ovoce a zeleniny. Jíme bílé maso, dřív i hovězí, ale mouku a cukr jíme minimálně.“ Na otázku, jaké jídlo prodlužuje život, má jasno. „Olivový olej a zelenina. Aktivita je základ, ale strava je taky důležitá,“ vysvětluje.
Když se její videa na TikToku začala virálně šířit, brala to jako hru. „Na sociálních sítích jsme začali blbnout jen tak, pro zábavu. Ani nás nenapadlo, že si nás někdo všimne,“ směje se a dodává, že ji velmi těší, že inspiruje ostatní.
Její životní příběh je stejně působivý jako její fyzička. „Narodila jsem se v roce 1924 na statku v Baskicku. Byla jsem třetí z pěti sester. Otec zemřel, když mi bylo osm. Vzala jsem si Gregoria až ve 34 letech a měli jsme jednoho syna, který je stále svobodný. Nemám žádné vnoučata. S Gregoriem jsme mnoho let pracovali na farmě.“
A nejdůležitější poselství, které chce předat mladším? „Důležité je mít cíl, jakýkoli, byť malý. Musíte mít motivaci vstát z postele a něco dělat. A k tomu potřebujete být alespoň trochu funkční. Posilovna a pohyb tomu pomáhají. Život je neustálý boj a je potřeba bojovat s odhodláním,“ vysvětluje závěrem.
