Článek
Vtíravé myšlenky na to strčit někoho z mostu nebo si nalít bělidlo do jídla. Daniela Barroso se s takovými potýká už od osmi let. Tehdy se u ní poprvé začaly projevovat příznaky OCD neboli obsedantně-kompulzivní poruchy. Nyní popsala, jak se s tímto zákeřným duševním onemocněním žije.
Už jako osmiletá si myla ruce třeba třicetkrát za hodinu. S věkem se však projevy nemoci zhoršovaly. V listopadu 2024 dosáhly svého maxima. Daniela byla neustále přesvědčená, že někomu ublížila nebo řekla něco ohavného svým blízkým.
To ji donutilo nahrávat každou minutu svého života. Třeba i sama sebe na toaletě. Pak ale záznamům nevěřila.
„Už prakticky nevím, co je skutečné. Od března jsem neopustila dům. Pokaždé, když odejdu, mám pocit, že jsem někomu řekla něco zlého nebo někoho strčila z mostu,“ popsala duševní boj pro The Sun.
Daniela si mění zubní kartáček po každém použití a třeba týdny nejí, je přesvědčená, že jídlo je otrávené nebo špinavé. Ruce si myje dvacetkrát po sobě a vypotřebuje tři lahve dezinfekce za den.
OCD úplně převzalo kontrolu nad jejím životem. Nemoc diagnostikovali v jejích 14 letech a v 18 začala brát léky a podstupovat kognitivně-behaviorální terapie, což výrazně pomohlo.
Po třech měsících však s léčbou přestala a symptomy se okamžitě vrátily. Daniela se uchýlila k alkoholu, který je mírnil. Později také k sebepoškozování. Fyzická bolest rovněž mírnila tu psychickou. Nakonec se pokusila o sebevraždu.
V prosinci 2024 opustila univerzitu a nastěhovala se zpět k rodičům. Přestala vycházet ven. Lékaři zkoušeli nejrůznější formy antidepresiv, ale žádné nepomohly.
Během loňského roku se nemoc natolik zhoršila, že Danielu matka musela hlídat, i když šla na toaletu, aby si neublížila. Nezvládla se o sebe sama postarat.
Aktuálně dívka stále bydlí u rodičů a čeká, až jí pojišťovna zpřístupní další formy terapie. Nemůže spát, protože se bojí, že bude náměsíčná a někomu ublíží. Její nemoc pochopitelně ovlivnila i vztahy s rodinou a přáteli. Rodiče jsou ochotni zaplatit Daniele i soukromé terapie, jen aby jí něco ulevilo. A tak Danielina naděje na normální život ještě úplně nezemřela.
