Článek
Mayra del Villar (49) si prošla zdravotním peklem, které si neuměla představit ani v nejhorším snu. To, co mělo být „běžným“ chirurgickým zákrokem kvůli hubnutí, jí málem vzalo život – a nakonec i celý žaludek. Přesto dnes říká, že přežila zázrakem a svůj příběh sdílí, aby varovala ostatní. Trápilo ji těžké astma, opakované záchvaty a postupně i výrazné přibírání na váze. Lékaři jí diagnostikovali obezitu III. stupně a poznámky okolí ji postupně dostaly pod obrovský tlak. „Pořád jsem slýchala věty jako ‚Jsi hezká, ale měla bys zhubnout‘ nebo ‚Takhle skončíš upoutaná na lůžko‘,“ vzpomíná dnes Mayra pro Need To Know. „Tehdy jsem neměla sebelásku ani emocionální nástroje k tomu pochopit, že moje hodnota nezávisí na váze,“ vysvětluje.
Pod vlivem společenského tlaku souhlasila s operací žaludku. „Chtěla jsem víc vyhovět ostatním než sama sobě,“ přiznává s tím, že to, co mělo změnit její život k lepšímu, se ale proměnilo v katastrofu.
Zákrok totiž neprováděl specializovaný bariatrický chirurg, ale praktický lékař. „Došlo k vážnému pochybení,“ tvrdí. „Zranili mi slinivku i bránici, odebrali tři metry střeva a slezinu.“ Stav se rychle zhoršoval. Po druhé operaci se Mayra ocitla na pokraji smrti. „Byla jsem v kritickém stavu. Moje rodina se se mnou loučila,“ říká. „Vybrali mi oblečení na pohřeb a kněz mi udělil poslední pomazání.“ Pak ale přišlo něco, co sama nazývá zázrakem. „Jedné noci jsem se modlila a najednou moje plíce začaly znovu samy dýchat. Odpojili mě od ventilátoru.“ Následovaly roky utrpení – dlouhé měsíce na lůžku, další měsíce na invalidním vozíku a nekonečné zdravotní komplikace. „Tři měsíce v nemocnici, rok upoutaná na postel, půl roku na vozíku,“ popisuje. „A pak 18 let neustálého zvracení, průjmů a bolestí.“ Zlom přišel až poté, co se s rodinou přestěhovala do USA a našla doktora ochotného její případ řešit. Během operace lékaři objevili šokující pravdu. „Zjistili, že mám žaludek posunutý za srdcem, mezi srdeční sval a plíce,“ říká. O tři měsíce později následovala další operace. „Když otevřeli břicho, našli žaludek úplně zničený. Museli ho celý odstranit.“ Probuzení po zákroku patřilo k nejtěžším okamžikům jejího života. „Zjistit, že žiju bez žaludku, bylo strašně těžké.“ Dnes je pro ni každý den jiný. „Někdy je mi dobře, jindy jsem slabá nebo se mi motá hlava. Padají mi vlasy, mám nízký tlak a spoustu dietních omezení,“ popisuje otevřeně. „Ale žiju. A to je samo o sobě zázrak.“ Svůj příběh dnes sdílí s více než 630 tisíci sledujících na sociálních sítích a posílá jasné varování všem, kteří uvažují o kosmetických či bariatrických operacích. „Skalpel nevyléčí trauma ani nezaplní prázdno,“ říká.
„Mění tělo, ne emoce. Pokud o operaci uvažujete, jděte pouze k certifikovanému lékaři, všechno si důkladně zjistěte a dělejte to ze zdravotních důvodů, ne kvůli tlaku okolí. Skutečná změna začíná sebeláskou, ne operací,“ uzavírá rázně.
