Článek
Sedmadvacetiletá Asyikin Abdul Rahman z Malajsie si na sociálních sítích už vyslechla ledacos. Lidé ji přirovnávají k opici, gorile nebo orangutanovi, píšou jí, že je chlapská, napůl muž, ošklivá nebo nechutná, a opakovaně jí radí, aby se oholila a byla „víc ženská“. Terčem útoků je její výrazné tělesné ochlupení. Ona ale podobné komentáře odmítá. Bez chlupů by se podle svých slov cítila nahá – a své tělo se proto rozhodla dál neskrývat.
Asyikin otevřeně přiznává, že tlak okolí na ni dlouho doléhal. „Po dlouhou dobu jsem cítila, že si musím chlupy na rukou odstranit. Dokonce jsem se i holila kvůli ideálům krásy a společenským očekáváním,“ říká.
Postupem času si ale uvědomila, že se nechce měnit jen proto, aby zapadla. „Nechávám si chlupy ne kvůli slávě nebo uznání ostatních. Dělám to pro sebe. Přijala jsem, že být sama sebou bez omluv může přinášet i rizika, včetně kyberšikany, a jsem ochotná jim čelit. Teď se bez chlupů cítím opravdu nahá,“ tvrdí kráska s tím, že ochlupení pro ni není jen otázkou vzhledu. Má i silný osobní význam.
„Chlupy na rukou mi připomínají mého tátu. Je to genetické a když je vidím, cítím s ním spojení,“ vysvětluje pro What´s The Jam. Právě tahle myšlenka jí pomohla přestat se se svým tělem prát. Uvědomila si, proč by se něco tak přirozeného mělo skrývat, a rozhodla se své tělo přijmout takové, jaké je.
Na sociálních sítích zveřejnila video, které nasbíralo přes 66 tisíc zhlédnutí a ve kterém je vidět, jak si zpívá do hudby a sebevědomě ukazuje své chlupaté ruce. Na obrazovce se přitom objevuje jeden z nenávistných komentářů: „Ohol se, ty opice.“
Právě takové reakce ji ale už nezastaví. Naopak se pod videem objevila i silná vlna podpory. Lidé jí psali, že je krásná, nádherná a že by se nikdy neměla měnit. Jeden z komentářů to shrnul výstižně: „Žárlivost se projevuje způsoby, které bys nikdy nečekala.“
Asyikin říká, že velkou oporou je pro ni rodina a přátelé, kteří znají její příběh a stojí při ní od začátku. Zároveň dostává zprávy od lidí, kteří se v jejím obsahu poznávají a svěřují se jí se svými vlastními boji se sebepřijetím. „To pro mě znamená strašně moc,“ říká. Negativní komentáře sice nezmizely, ale jen ji utvrdily v tom, že podobné debaty mají smysl.
Podle Asyikin není body positivity o neustálém sebevědomí, ale o přijetí sebe sama i v těžších chvílích. Dnes se soustředí na laskavost k sobě, podporu blízkých a tvorbu obsahu, který může pomoci i ostatním.
