Článek
Občas slýcháme, že se u dívek, které v útlém věku začaly s modelingem, vyvinula nějaká forma poruchy příjmu potravy. U šestadvacetileté Alishy Marr z Londýna to ale bylo přesně naopak. Trpěla anorexií a modeling jí zachránil život. A dotáhla to až do Miss Anglie.
Alisha si ve 14 letech poranila koleno při badmintonu a začala přibírat na váze. Toho si všimli nenechaví spolužáci a začali dívku kvůli váze šikanovat. Přestala jíst a brzy se u ní vyvinula anorexie.
Dospívání strávila na střídačku po nemocnicích. Jeden z doktorů ji dokonce označil za nejhorší případ, tedy nejpodvyživenější dívku, jakou kdy viděl. V 17 letech byla umístěna do zařízení pro dospívající s poruchami příjmu potravy a o rok později do obdobného zařízení pro dospělé.
Tam zůstala skoro rok, ale mezi věkem 18-24 let se vrátila ještě jedenáctkrát. Střední školu dostudovala v léčebně, a dokonce ji přijali na lékařskou univerzitu, kterou ale ze zdravotních důvodů studovat nemohla.
„Byla jsem tak nemocná, že kdybych vstala z postele a šla do sprchy, mohla jsem zemřít. Smrt mi hrozila i ve spánku. Moje tělo postrádalo základní vitaminy a minerály, byla jsem na speciální dietě,“ přiznala Alisha pro Daily Mail.
Pokaždé když ji propustili z nemocnice, opět rapidně zhubla. V nemocnici pak zase přibrala, a tak to šlo pořád dokola. Marr trpěla těžkými depresemi a neměla žádnou podporu.
Bod zlomu přišel, když se musela vzdát studia medicíny, pro které tvrdě dřela. A tak začala nabírat sama od sebe, bez léčby v nemocnici.
Ještě větší motivací jí bylo, když se v červenci 2023 přihlásila do modelingové agentury. Musela přibrat, aby se mohla stát modelkou, a to se jí podařilo. Paradoxně jí tak modeling v boji s anorexií pomohl.
Mohla se také vrátit ke studiu medicíny, univerzita ji přijala zpět. Navíc se probojovala do semifinále Miss Anglie, které propukne v říjnu letošního roku.
Alisha se ale především touží stát lékařkou a šířit povědomí o poruchách příjmu potravy a psychických problémech, které je provázejí. To dělá už nyní jako dobrovolnice.
„Snažím se vytvořit bezpečnou platformu pro lidi s anorexií, kteří o ní nemohou mluvit nebo nemají přístup k léčbě. 10 let jsem strávila po nemocnicích. Viděla jsem mnoho lidí zemřít, ale já porazila svého největšího nepřítele, samu sebe,“ dodala na závěr.
