Článek
Ellise Denton neměla jednoduchý start do života. Její první dětské vzpomínky jsou z vězeňské cely, kde si v tu dobu její matka Bernadette Cullum odpykávala svůj trest za loupež a k tomu bojovala se závislostí na kokainu a heroinu. Navzdory okolnostem má dnes sedmadvacetiletá Ellise s matkou velmi blízký vztah.
Bernadette už seděla ve vězení, když zjistila, že je v pátém měsíci těhotenství. Kvůli traumatu z dětství bojovala s vlastními démony. Dostala tři roky, a odpykala si 18 měsíců. Když si uvědomila, že bude rodit za mřížemi, zničilo ji to.
„Můj vztah s matkou byl během dospívání dost nahoru dolů,“ popsala majitelka úspěšného salonu pro NeedToKnow. „Rozhodně jsem neměla normální dětství, ale jsem vděčná za to, jaké bylo, protože jinak bych nebyla tak ambiciózní a netoužila po dobrém životě pro sebe a své děti,“ doplnila obyvatelka Manchesteru.
Bernadette se nejvíc bála toho, že si miminko nebude moci nechat. Plodová voda jí praskla ve sprše a Ellise byla na světě za 54 minut. Bernadette si paradoxně čas s dcerou ve vězení nemůže vynachválit. Byly jen spolu, a tak měly šanci vytvořit si úzké pouto.
Ellise věří, že svou matku zachránila. Přála by si, aby měla stejnou možnost i se svým otcem, ten bohužel zemřel, když byly dívce čtyři roky.
S maminkou jsou si blízké, ale v mnoha ohledech si spíš Ellise připadá jako rodič Bernadette. Ta si ani v nejmenším nestěžuje, že s dcerou zůstala sama, alespoň prý měla možnost udělat si věci po svém.
A jak vypadá takový den ve vězení s novorozencem? Příliš se neliší od běžného života. Bernadette a Ellise vstávaly okolo šesté, sedmé ranní, připravily se na den, nasnídaly, Ellise pak šla do jesliček a Bernadette se vzdělávala. Po obědě mohla vzít dceru na procházku ve venkovní části věznice, pak pomohla s přípravou večeře, najedla se, nakrmila a vykoupala dceru a šly spát.
Od druhého roku života Ellise vychovávali primárně strýc s tetou, kteří si s Bernadette dělili rodičovské povinnosti. Ellise je dnes sama trojnásobnou matkou a podnikatelkou. Navíc by se ráda vrátila tam, kde její život začal, a sice do vězení. Pochopitelně ne jako vězenkyně, ale jako inspirace pro ženy ve výkonu trestu.
„Taková věc vás může zlomit nebo vám vydláždit cestu. Mě to žene kupředu. Chci docílit všeho, co mi bylo v dětství odpíráno. Také jsem pyšná, že mohu ukázat, že se každý může změnit. Pokud máte potíže, nebojte se říct si o pomoc,“ dodala na závěr na povzbuzenou.
